MIROSLAV A. LIŠKUTÍN

Combat Film No K.2042. Sergeant Liskutin of 312 Squadron, 19/8/1942 (time not given), flying Spitfire VB. Target: Do 217.

Záznam z fotokulometu Spifiru Mk. Vb Miroslava Liškutína z 19. 8. 1943 kdy 312. peruť dostala za úkol chránit konvoj spojeneckých lodí nedaleko Dieppe. Film zaznamenává útok a sestřelení bombardéru Do-217. Podrobnější popis akce a komentář k bojovému filmu viz úryvek z knihy Miroslava Liškutína "Bouřlivá oblaka" níže.
Liškutínův stroj Spitfire Mk. Vb pravděpodobně nesl označení 312. perutě RAF DU-O (zdroj: poznámka M. L. v knize).

Miroslav Liškutín tuto událost podrobně popsal ve své knize Bouřlivá oblaka z níž si dovolím citovat:

"Jako další úkol jsme dostali patrolu nad konvojem spojeneckých lodí u Dieppe. Němečtí letci už provedli několik pokusů o útoky a očekávalo se, že bombardéry luftwaffe podniknou větší a soustředěný útok pod ochra¬nou stíhačů, aby za každou cenu něco potopili. Za letu k Dieppe nízko nad mořem jsem si rozebíral různé scénáře a různé varianty. Promýšlel jsem si

volbu taktických rozhodnutí do tohoto téměř jistého střetnutí - s nadějí, že dostanu alespoň jednoho Fw-190. Nebylo však pochyb, že bombardéry musí být považovány za přednostní cíle.
Patrolu nad konvojem nedaleko přístavu Dieppe jsme převzali ve výši 2000 stop. Mraky se snižovaly, aleviditelnost zůstávala dobrá. Dychtivě jsem čekal, kdy se Němci objeví. Čas utíkal a já začal pochybovat. Kde jsou ty bombardéry? Už tady měly být!
Zpoždění luftwaffe však nebylo velké. Podle vlastního scénáře se mi moje předpověd měnila před očima v realitu. Nejdříve se vynořil z mraků jeden bombardér Dornier Do-217 a hned za ním další. Během několika málo sekund se proti šedivé základně mraků rýsovaly siluety nejméně de¬seti dvoumotorových bombardérů s černou kamufláží. Ale ani stopy po doprovodu stíhačů. To mi připadalo neuvěřitelné, ale byl to fakt.
Dal jsem jako obvykle varovné volání „tally-ho" s udáním jejich po¬zice, a můj spitfíre bez prodlení uháněl s plným plynem k zachycení nej¬bližšího bombardérů. Znovu mi hlavou proběhlo: hlídej si prostor za se¬bou! Tentokrát však, když jsem se chystal ke střelbě, ani jediný Fw-190 nebyl v dohledu. Nedočkavě jsem vypálil krátkou dávku ze vzdálenosti asi 700 yardů. Zásahy jsem neviděl, ale přesto z toho bombardéru odlítla průhledná stříška astrodóm. Z bližší vzdálenosti delší dávka ze všech zbraní způsobila oheň na pravém křídle a v motoru. A v tom momentě jsem se téměř srazil s jiným spitfirem, který útočil na vedlejší bombardér. Minuli jsme se o chloupek, další výstražné varování.
Přestože po nepřátelských stíhacích nebylo ani stopy, najednou na mne tíživě dolehl pocit nerozumné neopatrnosti. Zřejmě je nutné dávat stále pozor na okolí. Nicméně bez sebemenšího zdržení moje ničivé dílo pokra¬čovalo. O několik sekund později delší dávka ze všech zbraní poslala dornier do moře. Znova jsem se přesvědčil, že nikde není ani známky po nepřátelských stíhacích, a přelétnutím nořícího vraku jsem pořídil několikasekundový záběr na film jako důkaz."
(Miroslav A. Liškutín, Bouřlivá oblaka, Naše vojsko 1992).

Neméně zajímavý je i komentář k rozboru bojového filmu:

"Druhý bojový film byl v pořádku a vyhodnocovací komise nám poslala svůj názor. Na filmu byl jasně vidět můj útok na dornier, začínající ze vzdálenosti 625 metrů a končící ve 135 metrech na hladině moře. Byl tam tedy úplný důkaz o zničení jednoho letounu Dornier Do-217. Ovšem vyhodnocovací tým přidal k hlášení několik velmi nelichotivých poznámek: střelba začala na větší než doporučenou vzdálenost a plýtval jsem střelivem nepřesným zamířením. Ano, byla to výtka, že se ode mě čeká něco lepšího.
Pro zajímavost musím dodat, že jedno tehdy nebylo plně oceněno. Já totiž nevystřílel všechnu munici. Z kanónů jsem vystřelil 120 ran, ale z kulometu bylo vystřeleno pouze 490 ran (sotva 8 sekund palby) ze 1200 nábojů, které jsem měl v křídle. Nějaká technická závada odpojila kulomety a znemožnila mi střelivo plně využít. Ale stejně jsem věděl, že vyhodnocovací tým má stoprocentní pravdu a kritizuje oprávněně. Moje střelba byla pod vyžadovanou úroveň. Mně nezbylo než zpytovat svědomí a mít v budoucnu lepší výsledky."
(Miroslav A. Liškutín, Bouřlivá oblaka, Naše vojsko 1992).

Pro zajímavost: kdyby M- Liškutín "nevyplýtval" všechnu munici v kanónech nebo kdyby neměl poruchu kulometů - velmi pravděpodobně by dosáhl ještě jednoho sestřelu Do-217 neboť jak dále popisuje v knize, dostal se sám do výborné pozice za jeden osamocený Do-217. Kdyby ...

Několik čitelných snímků z filmu 2042.

Do-217 vstupuje do záběru. M. Liškutín zahajuje palbu na vzdálenost 625 metrů.