Czechoslovak RAF fighter pilots guncamera films

Filmy z fotokulometů československých stíhačů RAF

MIROSLAV A. LIŠKUTÍN

* 23. 8. 1919

Miroslav A. Liškutín, nositel Záslužného leteckého kříže DFC a Air Force Cross AFC, jímž ho vyznamenala britská královna Alžběta II. v Buckinghamském paláci 17. 2. 1953, je jedním ze statečných, kteří mnohokrát ve vzdušných soubojích nad Evropou riskovali život v boji za svobodu našeho národa.
Narodil se 23. srpna 1919 v Jiříkovicích u Brna. Již jako malý chlapec toužil létat a svůj život postupně a cílevědomě podřizoval realizaci svého snu. Létat se naučil v brněnském Aeroklubu, byl přijat do pilotního výcviku a rámci "Akce 1000 pilotů armádě" v roce 1937. V červenci 1938 nastoupil jako pilotní žák u 2. leteckého pluku v Olomouci, ale jeho cestu ke stíhacímu letectvu přerušil příchod hitlerovského Wehrmachtu.
Devatenáctiletý chlapec se ocitl na křižovatce rozhodnutí. Nebylo snadné odejít z vlasti, opustit rodiče, žít v cizím prostředí. Přesto zvolil tuto nelehkou cestu a přes Polsko odešel do Francie k cizinecké legii. Po pádu Francie se přesouvá do Anglie, kde konečně začíná létat na stíhacích letounech Spitfire jako pilot 145. a posléze 312. stíhací perutě RAF. (Bouřlivá oblaka. Naše vojsko 1992.)

Další údaje o životních osudech Miroslava Liškutína si můžete přečíst zde nebo zde.

 

Combat Film No 3011. Flight Sergeant Liskutin of 312 Squadron, 24/9/1943, 1330, flying Spitfire. Target: FW 190 312/1.


Záznam z fotokulometu Spifiru Mk. Vb Miroslava Liškutína během operace Ramrod (eskortní mise), 24. 9. 1943. Operace Ramrod měla za úkol doprovod bombardérů Boston, Mitchell a Marauder při náletu na cíle v prostoru francouzského přístavu Brest. Během náletu byl jeden z doprovázených bombardérů B-25G Mitchell zasažen a s poškozeným motorem zůstal pozadu za svou skupinou. K osamocenému B-25 se připojil jako doprovod M. Liškutín spolu s Františkem Mlejneckým. Severně od Brestu byla skupina napadena šesti FW-190. M. Liškutín odvážným manévrem zabránil útoku na B-25 a na dva FW-190 vypálil, přičemž pravděpodobně jednoho poškodil (podrobnější popis události viz vzpomínky M. Liškutína níže). Buhužel bojový film byl přetržen a tak hlášení M. Liškutína o poškození jednoho FW190 nebylo možno prokázat. Několik snímků z filmu se však podařilo zachránit a jsou uchovány v archívu IWM. Přesto, že na něm není takřka nic vidět, má film své zvláštní "kouzlo" díky přesnému popisu události v knize Bouřlivá oblaka M. Liškutína.
Liškutínův stroj Spitfire Mk. Vb nesl označení 312. perutě RAF DU-V,s.č. EP559 (zdroj).

Film Courtesy of the Trustees of the Imperial War Museum.
 

Sám M. Liškutín tuto událost podrobně popsal ve své knize Bouřlivá oblaka z níž si dovolím citovat:

"Bylo to asi 30 kilometrů na sever od bretoňského pobřeží, když najednou zadní střelec B-25 prudce trhl věží s velkorážními kulomety ze strany na stranu, jako by chtěl naznačit, že za námi se něco děje. Že bezprostředně hrozí nebezpečí. A skutečně. V prudkém sestupném letu se blížili velkou rychlostí nepřátelští stíhači. Už nebyl čas na nějaké rozmýšlení. Instinktivně, prudkým manévrem jsem obrátil svého Spitfira čelem k nepříteli.
Zamířil jsem letoun přímo proti vedoucímu německé formace. S plným plynem, ve stoupavé zatáčce pod velikým přetížením jsem mířil a střílel dost nepřesně. Vím, že ta střelba byla nejistá, ale můj hlavní záměr byl přinutit nepřítele, aby upustil od útoku na bombardér. Jsem si jist, že pilot Focke-Wulfu viděl záblesky zbraní, ať již ho to zasáhlo nebo ne. Zároveň hrozivou rychlostí se schylovalo k srážce, ze které já neměl úmysl ustoupit. Byl jsem přesvědčen, že ten Němec tak jako většina jiných rozumných lidí se raději sebevraždě vyhne.
Výsledek mého protiútoku byl víc než úspěšný. Roztažená německá formace Fw-190 se blížila na dostřel, ale jejich vedoucí musel prudce odbočit ze své dráhy, aby se vyhnul srážce se mnou a uhnul mým střelám. Na bombardér si ani nevystřelil. Já toho Focke-Wulfa minul, ale jen o kousíček. Že ke srážce nedošlo, nebyla moje zásluha, protože v zoufalé snaze tomu útoku zabránit jsem neměl v úmyslu ustoupit. Za jiných okolností bych řekl, že jsem si počínal velmi nerozumně.
Stále s maximálním výkonem motoru můj Spitfire dobře zareagoval na násilné točení kormidel a zamíření na číslo dvě z té formace. Umožnilo mě to vypálit krátkou dávku ze všech zbraní. Nemohu si tím být jist, ale měl jsem dojem, že jsem zasáhl jeho ocasní plochy. Točil jsem se dál za ním ihned, jak mi přelétl přes hlavu, ale ten Fw-190 letěl v příkrém letu k moři velkou rychlostí a můj letoun byl přibrzděn prudkým manévrováním, takže se mi nepřítel rychle vzdálil z dostřelu. Zároveň se v rádiu ozval hlas Franty Mlejneckého: „Pozor, víc Fokoušů za tebou!"
Můj Spitfire se znova točil pod násilným přitažením výškovky v ostré zatáčce s náklonem 90 stupňů. Zatemnilo se mi v hlavě, nebyl jsem připraven čelit novému nebezpečí. Ale co se to děje? Tři Fw-190 se zatím točí zpět k Francii! Pro mne to bylo neuvěřitelné překvapení. Ne, nebyl jsem z toho moudrý. Proč se němečtí stíhači odpoutali? Vždyť měli proti nám počáteční převahu 6:2. Ale hlavní věc... konečně je po boji, mohu si oddychnout a uklidnit své rozjitřené nervy. Vím, že se mi ruce netřásly, ale v prstech jsem cítil, jako by tam probíjela elektřina!
Když jsem se později snažil pochopit, co se asi sběhlo během té krátké chvíle, vše mi připadalo těžko uvěřitelné. Ovšem, co nás možná zachránilo... určitě ne nedostatek bojechtivosti letců Luftwaffe, ale pravděpodobně nedostatek benzínu. Ti Focke-Wulfové se tam kolem nás proháněli již od začátku a bezúčelně vyplýtvali benzín. Takže daleko od základny nad mořem, a když paliva ubývá, by logicky jejich zásah do boje nebyl rozumný. Jistě nás oba mohli sestřelit a Mitchella také, ale pravděpodobně všech šest mohlo skončit bez benzínu v moři nebo v polích. Jeden fakt však zůstal nesporný: má téměř srážka s vedoucím Fvv-190 nejen zabránila střelbě na Mitchella, ale efektivně jejich útok roztříštila.
Pro mne po několika dnech znamenala zklamání zpráva, že můj bojový film byl protržen hned na začátku, takže nemám důkaz na podporu bojového hlášení! Ale jako náhradou přišel dopis od holandské bombardovací perutě, vyjadřující díky za pomoc jejich poškozenému Mitchellovi. Poškozený bombardér totiž bezpečně přistál na vlastní základně a osádka hlásila, že spitfire DU-V zachránil jejich letoun před zničením tím, že rozehnal tři útočící Fw-190. Náš zpravodaj flying officer Quincey byl tím nečekaným osvědčením velmi potěšen a zřejmě to na něho udělalo silný dojem. Nazýval mě Sir Galahad ještě dlouho potom, co se na tu událost již dávno zapomnělo." (Miroslav A. Liškutín, Bouřlivá oblaka, Naše vojsko 1992).

 

Několik z mála čitelných snímků z přetrženého filmu 3011.

FW-190 vstupuje do záběru. Dle polohy Spitfiru a směru letu FW lze usoudit, že se nejedná o útok na onen čelní FW-190, ale až o střelbu na druhý stroj jež přelétl Liškutínovi nad hlavou a rychle se od něj vzdaloval směrem k moři.

 

 

Courtesy of the Trustees of the Imperial War Museum.
 
 
Courtesy of the Trustees of the Imperial War Museum.
 
Poslední čitelný záběr na FW. Blíží se ke středu záběru (a tudíž i zaměřovače) a lze předpokládat, že pokud Liškutín pokračoval ve střelbě - mohl jej skutečně zasáhnout.
Courtesy of the Trustees of the Imperial War Museum.
 

 

Filmy z fotokulometu Miroslava Liškutína

Filmy z fotokulometů československých stíhačů RAF

 

Tyto filmy a snímky jsou licencovány IWM pouze pro shlédnutí na těchto stránkách. Prosím nekopírujte je a neumisťujte na žádné jiné stránky, soukromé ani veřejné (např. Youtube a podobné). Porušení licence bude nahlášeno IWM.
These films and pictures are licensed by IWM for viewing on these web pages only. Please do not copy the films and do not show them on any other web pages, private or public (e.g. Youtube and others). Breaking of licence will be reported to IWM.