Robert Matula - Parašutista skupiny WOLFRAM

Jiří Mikulka, Václav Kolesa, Jaroslav Popelka

Narodil se 19. prosince 1919 v Radvanicích. Obecnou školu navštěvoval v Ostravě na Zárubku (5 tříd) a měšťanskou školu v  Baranovci (3 třídy) na Slezské Ostravě. Po ukončení školní docházky se začal učit krejčím. Po několika týdnech se však rozhodl pro jinou profesi – vyučil se parním vulkanizérem, ale v roce 1937 odešel pracovat jako horník na důl Ludvík v Radvanicích. Po rozpadu Československa a násilné okupaci zbytku republiky německou armádou opustil území protektorátu se záměrem vstoupit do československé zahraniční armády.
Využil dobré znalosti terénu, kudy probíhala protektorátní hranice s  Polskem, a v červnu 1939 ji s Josefem Křístkem společně překročili. Na začátku následujícího měsíce byl Robert Matula prezentován v Krakově u Československé vojenské skupiny a poslán do tábora v Malých Bronovicích. Stejně jako ostatní českoslovenští uprchlíci byl okolnostmi přinucen podepsat předběžný závazek k pětileté službě ve francouzské Cizinecké legii. Vlakem odcestoval do polského přístavu Gdyně a 26. července byl transportován na palubě švédského parníku Kastleholm do Francie. Po vyřízení formalit spojených se službou v legii byl přepraven lodí do alžírského přístavu Oran, dále pak vlakem do Sidi-bel-Abbes, kde byl zařazen k 1. pěšímu pluku Cizinecké legie. Odtud byl odeslán do pevnosti Bossuet.
Po napadení Polska německou armádou se zapojila do války i Francie. Pro československé příslušníky Cizinecké legie tento fakt znamenal zrušení závazku služby a jejich uvolnění pro československé jednotky, které se formovaly na území Francie. Dne 23. září 1939 opustil Robert Matula na palubě lodi General Gouvernent Tirman africký kontinent a o několik dní později se již hlásil v městečku Agde, kde byli soustřeďováni čs. vojáci ve Francii. Byl přidělen ke 4. rotě 1. pěšího pluku. Na začátku ledna 1940 byl povýšen na do hodnosti svobodníka a přeložen ke 12. rotě 2. pěšího pluku, kde se podílel na výcviku nových vojáků.
V květnu 1940 zahájila německá armáda rozsáhlou ofenzívu na západní frontě. Na začátku června byl Robert Matula odeslán se svojí jednotkou do nitra Francie s úkolem zabránit Němcům v postupu. V následujících dnech se účastnil ústupových bojů. „Silnice byly plné civilistů prchajících na jih se vším, co mohli odnést nebo odvézt na různých vozech tažených koňmi. Stejným směrem se rovněž ubíraly rozprášené francouzské a koloniální jednotky. Bombardovala nás německá a italská letadla, přiletěla ve formaci a jeden bombardér za druhým shazoval každých 50 metrů na silnici bomby a navíc střílel z kulometu. Na protileteckou obranu nezbyl čas, stačili jsme jen odskočit do postranních příkopů, po náletu se jakž takž seřadit a ustupovat dál. Na mrtvé a raněné nezbyl čas, naše ambulance a lékaři byli kdesi ztraceni.“ Po kolapsu francouzské armády odplul 27. června 1940 lodí Rod-el-Farag z přístavu Sete do Velké Británie. Dne 13. července přistála loď v britském přístavu Liverpool. Odtud byl Robert Matula společně s dalšími československými vojáky přepraven do stanového tábora v Cholmondeley.
Dne 12. srpna vznikla na britské půdě 1. československá smíšená brigáda, u níž byl Robert Matula přidělen ke 2. rotě 2. pěšího praporu. 6. června 1941 se dočkal povýšení na desátníka a 28. října 1941 na četaře. V roce 1942 a 1943 se československá pozemní jednotka, která byla přejmenována na 1. československou samostatnou brigádu, několikrát stěhovala. Robert Matula absolvoval řadu speciálních kurzů zaměřených především na ovládání vojenské techniky. Po reorganizaci jednotky a po jejím přejmenování na Československou obrněnou samostatnou brigádu byl zařazen k 3. rotě 2. tankového praporu. Prošel přeškolovacím kurzem řidičů (s výborným prospěchem) a tankových řidičů. Dne 13. dubna 1944 se oženil s Violet Edith Catherine Wright, která sloužila v britském námořnictvu. O dva měsíce později byl Robert Matula vyhledán kapitánem Josefem Otiskem, který ho získal pro formující se výsadkovou skupinu WOLFRAM. Robert Matula odcestoval 15. května 1944 do Skotska, kde absolvoval základní výcvik (kurz útočného boje a základy sabotáže), který ukončil 3. června 1944. Poté pokračoval vzdušným výcvikem v Ringway, kde provedl i své první seskoky na padáku. Od 11. června pokračovala jeho příprava v konspiračním kurzu.
Již 28. června 1944 se přemístil společně s ostatními členy výsadku WOLFRAM – velitelem kpt. Josefem Otiskem, jeho zástupcem rtn. Vladimírem Řezníčkem, radistou rtn. Karlem Svobodou, rtn. Josefem Bierskim a rtn. Josefem Černotou – na italskou základnu. Tam ve vyčkávací stanici v  Lauretu poblíž městečka Monopoli pokračoval v udržovacím výcviku. 13. září 1944 Robert Matula společně s ostatními příslušníky skupiny nastoupil do letounu Handley Page Halifax. Po půlnoci následujícího dne členové WOLFRAMU opustili čtyřmotorový stroj nad územím protektorátu v prostoru Beskyd (poblíž obce Nytrová). „Let přes Jaderské moře proběhl vcelku klidně, zato u Jugoslávského pobřeží a na rakouských hranicích nás ,uvítala´ protiletadlová palba. Během letu shodila osádka letounu několik zásobníků materiálu, snad Titovým partyzánům. Poslední protiletadlový ,ohňostroj´ před seskokem jsme zažili poblíž vsetínské zbrojovky.“
Paraskupina měla za úkol provádět sabotáže a organizovat partyzánskou činnost na moravsko-slezském pomezí. Jednotliví členové výsadku se sešli na dohodnutém místě až o deset dní později, chyběl však Karel Svoboda, který byl zatčen gestapem. Zbylým výsadkářům se podařilo navázat spojení s partyzánskými skupinami, které operovaly v beskydských lesích. Po represivních protipartyzánských akcích gestapa se ukryli u rodiny Vladimíra Řezníčka v Kunčicích pod Ondřejníkem. Na začátku zimy se přesunuli k  příbuzným velitele kpt. Josefa Otiska do Líšně u Brna. Na jaře roku 1945 pokračoval Robert Matula se svými spolubojovníky v organizování akcí proti okupantům. „… doslova jsme narazili při přecházení silnice na německou kolonu: trojkolku s kulometem, dvě pásová vozidla a další ozbrojenou motorku s přívěsným vozíkem. Rozdělili jsme se bleskurychle úskokem ze silnice, já do výše položené, zalesněné strany, Řezníček s Černotou do strouhy na druhé straně cesty, kde byli jen částečně kryti. Myslím, že se mně podařilo ze svahu nad silnicí zlikvidovat nebo alespoň vyřadit většinu ,šarží´ jedoucích pomalu v otevřených obrněných vozidlech dávkami stengunu z krátké vzdálenosti. Na řidiče trojkolek a pásových vozidel jsem nemířil, uvažoval jsem, že je lepší zbavit se důstojníků. Celá jejich průzkumná kolona za pokřiku německých povelů raději urychleně ujela bez rizika střetnutí s neznámým protivníkem, o jehož síle nic nevěděla.“
Koncem dubna překročili frontu u obce Jiříkovice s cílem připojit se k postupující Rudé armádě, byli však zatčeni příslušníky NKVD. Po propuštění byl Robert Matula 25. května přidělen na MNO (hlavní štáb, odbor zpravodajský). V červenci 1945 byl povýšen do hodnosti podporučíka pěchoty v záloze a na začátku následujícího měsíce na poručíka. V září 1945 přicestovala za Robertem Matulou jeho manželka i s dcerou Natashou Margarethou, společně pak žili ve Slezské Ostravě. V v následujícím měsíci byl Robert Matula převelen do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kde vyučoval vojenskou zdatnost. V lednu 1946 obdržel hodnost nadporučíka. V červnu téhož roku se rozhodl ukončit aktivní službu v armádě. Pracoval v Moravskoslezských lněných závodech jako dopravní referent. Krátce po změně politického systému v Československu v roce 1948 byl souzen vojenským soudem v Olomouci pro pobuřování a nesouhlas s komunistickým vedením v armádě. Přestože byl osvobozen pro nedostatek důkazů, rozhodl se i s rodinou opustit zemi. Manželka s dcerou mohly vycestovat z Československa legálně, Robert Matula společně s Miloslavem Hájkem překročili ilegálně hranice u Železné Rudy v březnu 1948.
Čtyři měsíce strávil v utečeneckém táboře. Po obdržení víza k cestě do Velké Británie odcestoval z Německa za svojí rodinou. Několik let pracoval jako mzdový úředník pro Správu řeky Temže a jejích přítoků. V srpnu 1949 se rodina rozrostla o dceru Františku a za pět let ještě o syna Roberta. V letech 1954 až 1958 pracoval jako dělník ve výrobě karoserií u firmy Jaguar. Na začátku roku 1958 požádal o vystěhování do Kanady a v březnu rodina přicestovala do Vancouveru. Zde prošel několika zaměstnáními - pracoval jako nádeník na stavbách, čistič kanalizací, kontrolor přepravovaného zboží na kanadských státních drahách, jako pomocný dělník v lokomotivovém depu a pohotovostní údržbář. I v době, kdy odešel na zasloužený odpočinek, si přivydělával jako opravář karoserií osobních aut.
Dne 16. října 1990 byl Robert Matula povýšen na podplukovníka pěchoty ve výslužbě a 25. září 1997 na plukovníka.
V létě 2008 postihla Roberta Matulu bolestná ztráta, 24. července zemřela jeho manželka Violet Catherine. Na konci roku 2009 všichni jeho příznivci a přátelé přijali se zadostiučiněním zprávu, že prezident České republiky Václav Klaus jmenoval na návrh vlády posledního žijícího příslušníka výsadkové skupiny WOLFRAM brigádním generálem ve výslužbě.

Velitelé ho hodnotili jako tělesně velmi zdatného vojáka, velice dobrého poddůstojníka, družné, trochu vznětlivé a neustálené povahy. Za svoji činnost v československé zahraniční armádě byl vyznamenán československými a zahraničními vyznamenáními: Československým válečným křížem 1939 (2x), Československou medalií Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy II. stupně, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F – VB, Křížem obrany státu, Medaille Commemorative Francaise de la Guerre 1939–1945, Italy Star, 1939-1945 Star, Defence Medal, War Medal.

Kniha má 144 černobílých stran a barevnou obálku. Obsahuje 116 černobílých fotografií.


Návrat na hlavní stranu