LEOPOLD ŠROM – Stíhací eso na západní a východní frontě

Miroslav Kopecký, Tomáš Jambor, Václav Kolesa

 

Leopold Šrom se narodil 8. září 1917 v Chrlicích u Brna. Ve stejném místě pak docházel od roku 1923 do obecné školy. Tři třídy měšťanské školy absolvoval v nedalekých Tuřanech a čtvrtou třídu (nepovinou) v  Brně. Po ukončení školní docházky v roce 1931 chtěl pokračovat ve studiu na elektrotechnické průmyslovce. Kvůli formálnímu nedostatku však nemohl být přijat a proto se rozhodl pro tříletý učební obor – radiomechanik, který úspěšně zakončil v roce 1935. V následujícím roce využil možnosti stát se letcem v rámci akce „Tisíc nových pilotů republice“, jejímž cílem bylo vycvičit potřebnou zálohu pro československé vojenské letectvo. Leopold Šrom úspěšně složil pilotní zkoušku 1. října 1936 a stal se držitelem průkazu pro piloty sportovních a turistických letadel. Ten mu později při vojenském odvodu pomohl k jeho zařazení k technické letce Leteckého pluku 5 sídlícího v Brně, kde také absolvoval základní pilotní výcvik, stíhací výcvik pak u Leteckého pluku 4 na letišti Kbely a zdokonalovací výcvik ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Na konci roku 1938 byl Leopold Šrom přidělen k Leteckému pluku 3 ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. Tam ho také v březnu 1939 zastihla zpráva o rozpadu Československa a následné okupaci zbytku republiky německou armádou.

Svobodník Leopold Šrom byl po likvidaci československé armády demobilizován a vrátil se domů. Nesmířil se však se ztrátou svobody vlasti a již 15. června 1939 odcestoval z rodných Chrlic s cílem vstoupit do československé zahraniční armády, která se měla formovat v sousedním Polsku. „Ve čtvrtek dne 15. června jsem odjel do Místku, kde jsem se měl hlásit u pana Kluse, který mě odvedl do Frýdku k panu Novákovi, kde jsem se opět sešel se švagrovou řídícího učitele Bednáře. U pana Nováka jsem přespal a na druhý den pan Novák přivedl asi osmnáctiletého mládence, jehož jméno neznám, který nás odvedl k vesnici Morávce, kde jsme šli kus proti proudu řeky, až na jednom místě nám ukázal, kde máme přebrodit řeku, a tak jsme se dostali na polské území. Odtud jsme šli pěšky do Horní Suché, kde jsme nasedli na vlak. Ve vesnici Albrechtičky (správně má být Albrechtice – pozn. aut.) švagrová učitele Bednáře vystoupila a já jsem pokračoval v cestě do Krakova, kam jsem šťastně dojel. Po přihlášení se na československém konsulátě jsem odevzdal dopisy, které mně dal řídící učitel Bednář, por. Josefu Hýblerovi.“


V Polsku zažil Leopold Šrom, stejně jako všichni další uprchlíci z protektorátu, rozčarování v podobě nezájmu polských státních a vojenských orgánů o vznik československé jednotky na jejich území. Většina bývalých vojáků tak musela využít nabídky Francie na službu v Cizinecké legii s dodatkem o uvolnění z tohoto závazku v případě vypuknutí války.
Dne 25. července 1939 opustil Leopold Šrom tábor Malé Bronovice, ve kterém byli soustřeďováni českoslovenští vlastenci, a ve stejný den odplul z Gdyně do Francie. Po absolvování zdravotních prohlídek a dalších formalit spojených se službou v legii byl 26. srpna 1939, společně s dalšími československými vojáky, přepraven na africký kontinent. Jejich novým domovem se staly kasárna v alžírském  Sidi-bel-Abbes. O několik dní později, 1. září 1939, vpadla německá armáda na polské území a v Evropě se rozhořel válečný konflikt. Navzdory této skutečnosti ukončil Leopold Šrom svoje působení v Cizinecké legii až 1. listopadu 1939 a společně s dalšími československými vojáky byl lodním transportem přepraven do Francie. Tam měl absolvovat přeškolení na francouzskou leteckou techniku. Výcvik však probíhal velmi pomalu a ještě před jeho ukončením zahájil v květnu 1940 wehrmacht za vydatné podpory luftwaffe rozsáhlý útok na země v západní Evropě. O šest týdnů později Francie kapitulovala a Leopolda Šroma čekala další cesta lodí, jejím cílem byl anglický přístav Plymouth.

Leopold Šrom krátce po dekorování
Československým válečným křížem 1939.
Exeter, červenec 1942.

Trojice československých pilotů u 245. perutě. Zleva: Leopold Šrom, Václav Bauman a Karel Čáp.


Velká Británie se připravovala na existenční zápas a zvláště vycvičené letce vítala s otevřenou náručí. Přijetí do britského Královského letectva i seznámení s britskými letouny proběhlo rychle, a tak již na konci listopadu 1940 mohl být Leopold Šrom přidělen k bojové jednotce. Svoji službu zahájil (v britské hodnosti Sergeant) u 245. stíhací perutě, která byla dislokována poblíž Belfastu v  Severním Irsku. 29. května 1941 si připsal první vzdušné vítězství, když se podílel na zničení německého bombardéru. Na začátku července 1941 byl přemístěn k 310. československé stíhací peruti. V následujících měsících se jednotka několikrát přemístila, vyměnila dosluhující letouny Hawker Hurricane za Supermarine Spitfire a v květnu 1942 se stala součástí československého stíhacího wingu. V tomto období se 310. peruť zapojila naplno do letecké spojenecké ofenzívy a Leopold Šrom si připsal další vítězství. Když na konci července 1942 ukončil svůj první operační turnus, měl na svém kontě pět úspěšných duelů s letouny protivníka.

Po několikaměsíčním působení v roli instruktora, se v lednu 1943 hlásil znovu u 310. perutě. S jednotkou se zapojil do sílících útoků, které směřovaly na cíle nacházející se na území Německa a jím obsazené území. V druhé polovině roku 1943 se příslušníci československých stíhacích perutí dozvěděli o záměru vytvořit jednotku, která by se zapojila do bojů na východní frontě. Mezi těmi, kteří se přihlásili, byl i Leopold Šrom. Splnil náročné požadavky, a tak se ocitl mezi jedenadvaceti vybranými letci. V únoru ukončil svoje působení v britském Královském letectvu a společně se skupinou se vydal na náročnou cestu do Sovětského svazu.

Po několikaměsíčním působení v roli instruktora, se v lednu 1943 hlásil znovu u 310. perutě. S jednotkou se zapojil do sílících útoků, které směřovaly na cíle nacházející se na území Německa a jím obsazené území. V druhé polovině roku 1943 se příslušníci československých stíhacích perutí dozvěděli o záměru vytvořit jednotku, která by se zapojila do bojů na východní frontě. Mezi těmi, kteří se přihlásili, byl i Leopold Šrom. Splnil náročné požadavky, a tak se ocitl mezi jedenadvaceti vybranými letci. V únoru ukončil svoje působení v britském Královském letectvu a společně se skupinou se vydal na náročnou cestu do Sovětského svazu. Tam českoslovenští piloti v květnu 1944 absolvovali přeškolení na sovětský stíhací letoun Lavočkin La-5FN. Jednotka dostala název 1. československý samostatný stíhací letecký pluk a vyzbrojena lavočkiny byla vyslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání, které vypuklo na konci srpna 1944. Ve velmi složitých podmínkách stíhací jednotka dosáhla řady úspěchů jak při útocích na pozemní cíle, tak i ve vzdušných soubojích. Leopold Šrom se stal nejúspěšnějším příslušníkem jednotky, když ze šesti soubojů s piloty luftwaffe vyšel jako vítěz. V říjnu 1944 museli příslušníci 1. stíhacího pluku opustit Slovensko a přesunout se na území osvobozené Rudou armádou. Československá jednotka byla reorganizována na leteckou divizi a poručík Leopold Šrom byl jmenován velitelem 2. perutě 1. stíhacího pluku. S touto jednotkou zasáhl v dubnu 1945 do bojů o Ostravu. I v tomto období patřil k nejaktivnějším pilotům.

Příslušníci 1. stíhacího pluku. Zleva: velitel 2. perutě poručík Leopold Šrom, velitel pluku major František Fajtl, jeho zástupce štábní kapitán Ľudovít Koza, velitel 1. perutě František Chábera.

Po skončení války si zvolil funkci přejímacího pilota, který zkoušel nové a opravené letouny pro československé vojenské letectvo. Rovněž testoval letouny ve Vědeckém leteckém ústavu. V roce 1948 se však dostali k moci komunisté a ti začali bývalé příslušníky RAF vytěsňovat z armády. V říjnu 1948 se oženil s Dagmar Novotnou, rozenou Julínkovou, a ve stejném měsíci byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Přesto ani on neměl být ušetřen politických čistek v armádě. Na konci roku 1948 byl zatčen a držen ve vazbě. Po propuštění se na krátký čas vrátil k létání, ale poté byl z armády definitivně vyhozen. Našel si zaměstnání jako radiomechanik v národním podniku Tesla Žižkov. V šedesátých letech došlo k částečným rehabilitacím nespravedlivě postižených vojáků. V roce 1963 byl Leopold Šrom povýšen na majora letectva v záloze a v květu 1965 na podplukovníka. Jednou z forem náprav nedávných křivd byla i nabídka letcům na zaměstnání u Československých aerolinií. Leopold Šrom složil úspěšně všechny předepsané zkoušky, vyhověl zdravotním požadavkům, a tak mohl v roce 1966 usednout na místo druhého pilota v dopravním letounu Avia Av-14. S tímto strojem létal na vnitrostátních i mezinárodních linkách. Jeho služba u ČSA však neměla dlouhého trvání. Ukončila ji 11. října 1968 letecká havárie letounu OK-MCJ, který se zřítil několik minut po startu z ruzyňského letiště. V jeho troskách našla smrt tříčlenná osádka a osm pasažérů. Létání, celoživotní láska, kterou poznal Leopold Šrom v několika podobách, se mu nakonec stala osudná.

Letecký pohled na trosky letounu Avia Av-14-40 (OK-MCJ). Ptice, 11. října 1968.


Velitelství letectva a protivzdušné obrany na základě morální a politické rehabilitace 17. června 1991 povýšilo Leopolda Šroma do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam. Za svoji činnost v československé zahraniční armádě byl vyznamenán československými a zahraničními vyznamenáními: Československým válečným křížem 1939 (6x), Československou medalií Za chrabrost (3x), Československou medailí Za zásluhy I. a II. stupně, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F – VB a se štítkem SSSR, Rad Slovenského národného povstania I. triedy, 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, Defence Medal, War Medal, 1st Good Conduct Badge, Medaile Za vítězství nad Německem.

Publikace má 236 stran a barevnou obálku. Obsahuje 190 černobílých fotografií (v hlavním bloku) a 7 barevných ilustrací letounů.

Návrat na hlavní stranu