Karel Bednařík - S andělem strážným na zemi i ve vzduchu

Václav Kolesa, Pavel Němec, Jana Horáková

Karel Bednařík se narodil 19. prosince 1920 v Holešově. Povinnou školní docházku - pětiletou obecnou školu a tři třídy měšťanky - absolvoval K. Bednařík v rodném Holešově. V roce 1934 se začal učit klempířem. Zároveň navštěvoval pokračovací školu (kovodělnou). Učení se však protáhlo kvůli zdravotním problémům. Jeho další život ovlivnila násilná okupace zbytku republiky v březnu 1939. Továrna, ve které pracoval, omezila výrobu a on se ocitl bez zaměstnání, rozhodl se tedy odejít za prací do sousedního Německa. „Já jsem zpočátku ani neuvažoval o tom, že bych šel pracovat do Německa,“ vzpomíná na dobu svého mládí K. Bednařík , „ale starší kamarádi mne nakonec přemluvili. Taky jsem nechtěl zůstat rodičům na obtíž, bylo mně tenkrát osmnáct a půl roku.

Po třech měsících - dne 25. července 1939 - nastoupil K. Bednařík týdenní dovolenou, kterou trávil v Holešově. Právě tehdy se rozhodl, že odejde do zahraničí, kde se začala tvořit čs. vojenská jednotka. 4. srpna 1939, během cesty vlakem do Německa, vystoupil společně s dalšími čs. dělníky v polské železniční stanici Czew. Společně byli všichni odvezeni do Krakova a později do tábora v Malých Bronovicích, ve kterém byli uprchlíci z protektorátu soustřeďování. Rozhodl se podepsat předběžný závazek ke vstupu do Cizinecké legie a byl zařazen do transportu do Francie.

19. srpna 1939 opustil K. Bednařík polský přístav Gdyni a třech dnech plavby přistál v Calais. „V pondělí jsme přistáli ve francouzském přístavu Calais,“ vzpomíná na svůj příjezd do Francie K. Bednařík. „Odtud nás odvedli přímo na nádraží, tam byla pro nás připravena velká hostina, plné stoly jídla a taky víno. Prostě všechno, na co si vzpomenete. Bylo to krásné přivítání, ale byla to jediná příjemná věc, která nás ve Francii potkala. Na nádraží jsme se zdrželi asi dvě hodiny, potom jsme nastoupili do vlaku, který nás odvezl do Lille u belgických hranic a odtud nás odvedli do kasáren a tam jsme už přestali být lidi."

K. Bednařík (vlevo) na břehu Středozemního moře. Agde 1940.

Po důkladných lékařských prohlídkách podepsal vstup do Cizinecké legie s doložkou, že bude ze závazku uvolněn v případě války pro čs. zahraniční jednotku ve Francii. Do konce srpna 1939 čekal v pevnosti Saint Jean v Marseille na odjezd do Afriky. Po přistání v Oranu pokračoval vlakem do Sidi Bel Arbes, kde bylo výcvikové středisko Cizinecké legie. Krátce na to však vypukla v Evropě válka, a tak již 25. září 1939 mířil na palubě lodi do Francie, aby se o několik dní později hlásil v Agde, kde se nacházelo sběrné středisko čs. vojáků. Po svém příjezdu byl K. Bednařík zařazen ke 3. rotě 1. pěšího pluku.

Na vlastní žádost byl K. Bednařík 16. listopadu 1939 převelen k 1. rotě 1. pěšího pluku spojovací poddůstojnické školy. Po jejím úspěšném absolvování byl 25. ledna 1940 v hodnosti svobodník přidělen k 2. pěšímu pluku. Situace čs. vojáků se změnila na jaře 1940. Kdy německá armáda zahájila v západní Evropě rozsáhlou ofenzivu. V této době si francouzské vojenské vedení vzpomnělo na čs. vojáky v Agde a rozhodlo se nasadit je frontě. Před bojovým nasazením byl K. Bednařík zařazen 27. května 1940 ke 4. rotě 4. praporu 2. pluku. Na začátku června se čs. vojáci ocitli ve frontovém pásmu. K. Bednařík se svými spolubojovníky zaujali své pozice na levém břehu Marny. „Na frontu jsme přijeli večer. Pochodovali jsme celou noc a do pozic jsme přišli časně ráno. Nikoho jsme ale nestřídali, ten úsek byl zcela opuštěný. Na boku s námi byli ještě Francouzi. Velitel nám rozdal střelivo, v hnědém papíru bylo zabaleno osm nábojů, žádný granát jsme nedostali - a tím jsme měli zastavit Němce!“

K. Bednařík prodělal se svoji jednotkou vyčerpávající ústup, který skončil až ve francouzském přístavu S e te, v té době již Francie kapitulovala a čs. vojáci se ocitli ve složité situaci. Pomocnou ruku jim nabídla Velká Británie. Na palubě egyptské lodi Rod el Farag odplul 28. června 1940, která o 16 dní později zakotvila loď v přístavu Liverpool. Odtud byli čs. vojáci přepraveni do stanového tábora v Cholmondeley u Chesteru. Tam si podal přihlášku k letectvu, odcestoval do školy pro radiotelegrafisty. Složil přísahu a stal se příslušníkem Dobrovolnické zálohy britského Královského letectva.

Na jaře ukončil výcvik ve škole pro palubní střelce. Velmi příznivé výsledky ze zkoušky vidění ve tmě, ho přeurčily pro službu u noční stíhací perutě. Dne 14. května se Sgt K. Bednařík hlásil u 96. britské perutě, která byla vyzbrojena dvoumístnými jednomotorovými letouny Boulton Paul Defiant Mk.I. Osádku vytvořil se zkušeným pilotem Sgt F. Cháberou. V létě 1941 zaznamenal K. Bednařík se svým pilotem i jeden nepotvrzený sestřel, když při noční patrole vypátrali nepřátelský bombardér. „ Během jedné patroly nás pozemní kontrola naváděla na nepřátelský letoun. Blížili jsme se k němu, viděli jsme, jak ho světlomety zachytily. Byl to německý bombardér Heinkel He 111. Blížili jsme se k němu, ale kolem letadla hustě střílela protiletecká obrana. Byla taková dohoda, že když ohlásíme kontakt pozemní kontrole, tak ta zajistí, aby protiletecká obrana přestala střílet. Ale moc to nefungovalo, dělostřelci po něm pálili dál. Bylo velké nebezpečí, že bysme to schytali taky. Přiblížili jsme se na 300 metrů a já jsem začal střílet, z pravého motoru Heinkla se začal valit černý kouř, hlásil jsem: ,Dostal to!´ Najednou Němec zmizel. Jestli jsem ho zasáhl já nebo dělostřelectvo, jsme ale nezjistili.

Sergeant K. Bednařík. 1941.

V září 1941 byl K. Bednařík s F. Cháberou přeložen k 68. peruti, která byla vyzbrojená dvoumotorovými stroji Bristol Beaufighter Mk.IF. V létě 1942 odešel F. Chábera od jednotky a K. Bednařík začal létat s Sgt J. Šerhantem. Svoji službu u 68. perutě ukončil v únoru 1943, kdy ukončil první operační turnus. na svém kontě měl 386 hodin 55 minut strávených ve vzduchu. Po ukončení dovolené, 1. května 1943, byl K. Bednařík povýšen do hodnosti Warrant officer. Poté byl převelen do Usworthu k operačně výcvikové jednotce k vykonání instruktorských zkoušek. Po úspěšném složení zkoušek působil od 1. června 1943 jako instruktor navigace s úkolem cvičit nové radar-operátory nejprve u operačně výcvikové jednotce ve Winfieldu, poté v Charter Hallu. V říjnu 1943 byl K. Bednařík přeložen do Cranfieldu, tam vytvořil posádku s dalším pilotem - P/O Stanislavem Štanderou.

V únoru 1944 se osádka P/O M. Štandera - W/O K. Bednařík hlásila u 68. perutě. Ta byla stále vyzbrojena Beaufightery. Dne 1. března 1944 se peruť přesunula na základnu Fairwood Common v jižním Wallesu a to proto, aby mohla chránit oblast, v níž se soustřeďovala technika k invazi do Normandie. Právě zde prožil K. Bednařík dramatické okamžiky během dvou nouzových přistání. 68. peruť se zapojila na začátku června 1944 do invazní operace spojenců do Evropy. „My jsme tu noc se Štanderou startovali skoro jako poslední, kolem čtvrté hodiny ráno,“ vzpomíná na tento významný den druhé světové války K. Bednařík. „Byla ještě tma, ale začalo se už rozednívat. Očekávali jsme, že v prostoru vylodění budou sváděny ve vzduchu těžké boje. Přiletěli jsme nad francouzské pobřeží, viděli jsme, jak bitevní lodě řezaly do německého opevnění na břehu. My jsme to z vrchu pozorovali, vypadalo to jako ,benátská noc'. Ani jedno německé letadlo se tenkrát neobjevilo.“

Kromě operační činnosti probíhalo intenzivní přeškolení na letouny typu De Havilland Mosquito. K. Bednařík se zapojil se svým pilotem i do potírání německých bezpilotních střel V-1. Na začátku roku 1945 již bylo zřejmé, že německá Luftwaffe dostatek sil ani prostředků ohrožovat britské ostrovy nočními nálety. Dne 20. dubna 1945 byla 68. peruť rozpuštěna. K. Bednařík byl 2. května převelen do soustřeďovacího střediska v Cosfordu.

Bristol Beaufighter Mk.VIF. 68. peruť. 1944.

Domů se rotmistr K. Bednařík vrátil 4. srpna 1945, kdy přiletěl do Prahy na palubě čtyřmotorového Liberatoru od 311. čs. bombardovací perutě. Na začátku roku 1946 se K. Bednařík rozhodl ukončit své působení v čs. armádě; 13. března 1946 byl ještě povýšen do hodnosti podporučíka letectva. Nastoupil jako vedoucí biografu Svět v Holešově, později pracoval jako obchodní zástupce ve stávkové textilní továrně Ferdinand Hübner. Po únoru 1948 byl K. Bednařík z práce propuštěn; bylo zjevné, že pro příslušníky našeho zahraničního odboje, kteří sloužili u západních jednotek, nastaly složité časy. Rozhodl se proto i se svou ženou odejít ilegálně za hranice. Pokus se však nezdařil a oba byli zadrženi a uvězněni. Po amnestii presidenta republiky, v červnu 1948, byl K. Bednařík propuštěn, dobře pro něj dopadl i následný soud.

Do svého odchodu do důchodu vykonával K. Bednařík různá povolání - účetní, svářeč,… Až po změně politického systému, ke kterému došlo na konci roku 1989 se dočkal morální a politické rehabilitace a zároveň byl mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka v záloze. Dnes žije Karel Bednařík v Holešově.


Publikace formátu A5 má 78 černobílých stran a barevnou obálku. Text doprovází 62 černobílých fotografií, 5 barevných snímků a 2 ilustrace letounů, na kterých K. Bednařík létal .

Návrat na hlavní stranu