Jaroslav Šála – Spolehlivý dělník nebe

Václav Kolesa, Jitka Gébová, Ladislav Slámečka

Jaroslav Šála se narodil 10. května 1914 v  městečku Slav i čín-Mladotice Antonínu Šálovi (tesaři a drobnému zemědělci) a jeho ženě Anně (roz. Mudrákové). V letech dětství a dospívání J. Šály bylo v Československu velmi populární letectví – proto i on chtěl usednout do kabiny létajícího stroje. Narazil však stejně jako mnoho jeho vrstevníků na nesouhlas rodičů. J. Šála se vyučil zedníkem a v roce 1932 nastoupil do Státní stavební průmyslové školy v Brně. Dokončil však pouze jeden ročník a rozhodl se podat p řihlášku do Školy leteckého dorostu (ŠLD) v Prostějově.


Po absolvování zdravotní prohlídky a psychologických testů obdržel kladnou odpověď, a tak v roce 1933 přicestoval do Prostějova, kde ve ŠLD absolvoval pilotní výcvik. Dne 16. července 1935 se stěhoval z Prostějova do Olomouce, protože byl přidělen k 5. letce (pozorovací) Leteckého pluku 2.

Budoucí letci při výcviku v Prostějově.
U školního letounu Letov Š-118.
Zprava stojí:
Josef Sobota, Jaroslav Šála, Metoděj Šebela,
nad nimi stojí Josef Kuhn. Prostějov, 1935.

Na konci roku se J. Šála dočkal konečně svého oficiálního jmenování polním pilotem - letcem. Dne 1. května 1937 byl povýšen na desátníka a od léta stejného roku si začal osvojovat noční létání. Dne 16. listopadu 1937 prožil J. Šála dramatické chvíle, když během přeletu podle přístrojů vypověděl službu motor letounu, který pilotoval. Osádka však měla štěstí, ani pilot ani pozorovatel neutrpěl žádná vážnější zranění. 15. března 1938 byl J. Šála přeložen k 63. (zvědné) letce, umístěné rovněž v Olomouci. Ve druhé polovině dubna se J. šála dočkal povýšení na četaře.


Podruhé byl J. Šálovi osud nakloněn dne 19. července 1938, kdy jeho letoun během nočního letu spadl do vývrtky. Podařilo se mu stroj opustit a zachránit se pomoc í padáku. Tvrdý dopad odnesl nalomenými žebry a byl odvezen do posádkové ošetřovny. Tento let se však stal osudný pro pozorovatele ppor. Jaroslava Stehlíka.



Mobilizace vyhlášená vládou ČSR 23. září 1938 zastihla čet. J. Šálu na letišti v Přerově, kam se společně s ostatními letci 63. letky již před tím přesunul. Dne 15. března 1939 vstoupily německé jednotky na okleštěné území republiky, Československo zmizelo z mapy Evropy. Na konci stejného měsíce byli příslušníci Leteckého pluku 2 zproštěni vojenské služby. J. Šála se vrátil domů do Slavičína.


Nechtěl se však, stejně jako mnoho dalších bývalých vojáků čs. armády , ale i ostatních vlastenců, smířit s násilnou okupací své země. Ve čtvrtek 6. června 1939 ráno se rozloučil J. Šála s rodiči a sourozenci. Společně se svým kamarádem Aloisem Dvořákem (rovněž bývalým příslušníkem Leteckého pluku 2) odešel do Polska, kde se přihlásil v Krakově na čs. konzulát u . Po registraci , byl přemístěn do tábora v Malých Bronovicích, kde se formovala zahraniční vojenská skupina. O jeho dojmech z pobytu v táboře hovoří stručně řádky v deníku: „ Příchod do tábora až v 10 hod. večer. Špatné jídlo, horší ubytování, noci studené a já byl bez přikrývek. Štěstí, že jsem tam nebyl dlouho.“ Po podepsání předběžného závazku pětileté služby v Cizinecké legii byl zařazen do transportu směřujícího do Francie. e.


Dne 27. července 1939 nastoupil J. Šála v přístavu Gdyně na palubu polského luxusního parníku Chrobry. Po třídenní cestě loď dorazila do francouzského přístavu Boulogne. Jeho transportu do Afriky zabránilo vypuknutí války. Dne 1. září 1939, časně ráno, překročily německé vojenské jednotky hranici Polska a v Evropě se rozhořel válečný konflikt. A tak mladý pilot zamířil 11. září 1939 na výcvikovou leteckou základnu Avord. „ Již 13. září jsme začali lítati Morana 230 (Morane Saulnier M.S.230ET.2) . Lítali jsme týden a pak nic. Dělali jsme již samostatné lety. Po měsíční přestávce jsem přidělen k bombardérům a začali jsme lítat. Výcvik pomalý…“


Uprostřed prosince roku 1939 se stěhoval na základnu Istres. Na konci února obdržel J. Šála francouzský pilotní odznak a diplom. 7. dubna 1940 bylo přeškolení na francouzské letouny ukončeno, J. Šála odjel na dovolenou a po ní se 17. dubna hlásil na nové základně Chateauroux.

Caporal-chef J. Šála.
Francie, jaro 1940.

Dne 10. května 1940, v den 26. narozenin J. Šály, skončilo období „podivné války“ na západní frontě. Časně ráno totiž zahájila německá armáda rozsáhlou útočnou operaci. V tento den si J. Šála zapsal: „10. 5. 1940 …jel jsem dnes do Paříže za gen. Slezákem. Byl tam právě poplach. Němci přepadli Belgii, Holandsko a Lucemburk. V Paříži jsme se domluvili na četaři. Musel jsem jeti hned domů. Přijel jsem do Châteauroux v 0.30 hod. a protože byl zrovna poplach, mohli jsme se dostati domů autobusy až po ,alertu´ (poplach) což bylo o 3 hodinách. Po 2 hodinách spánku byl poplach znovu – byl jsem v  akci – pak se to však rozešlo na cimry – což nebylo správné. Asi za 2 hodiny přilítly 3 Dorniery a bombardovaly s velkou přesností. 3 bomby asi 500 kg spadly asi 60 kroků od budovy, kde jsme byli my. Já sám spal. Byl jsem však probuzen a utíkal jsem do krytu…“

 




Po kolapsu francouzské armády odplul J. Šála z přístavu Port Vendres do Velké Británie. Dne 12. července 1940 loď s J. Šálou na palubě zakotvila v britském přístavu Liverpool. Odtud odcestoval do Colmondeley Campu, kde byli soustřeďován i čs. vojáci po příjezdu do Velké Británie. Dne 27. července se J. Šála stěhoval k čs. náhradní vojenské jednotce do Cosfordu. O čtyři dny později se stal příslušníkem RAF VR (Royal Air Force Volunteer Reserve). Následovalo přeškolení na britskou leteckou techniku. Dne 29. srpna 1940 odjel Sergeant J. Šála k e  24. peruti, která se nacházela v Hendonu poblíž Londýna. Tam zažil těžké noční útoky Luftwafe: „ 9. 9. 1940 Dnešní noc horší jako včera. Poplach celou noc až do 5 hodin. Spousta bombardování. Hned z večera hořely doky na Temži, aspoň 6 nebo 7 ohňů na různých stranách…

… Poplachy stále – každou noc. 14. t.m. byla kanonáda jako o benátské noci. Několik tisíc ran. Nebe bylo rozzářené od granátů po celou noc. Já jsem usnul na světnici. Londýňáci však spí v krytech.

18. 9. 1940 …Včera bylo velké bombardování ve vnitřním městě. Piccadilly a Oxford Street to prý postihlo. Ovšem ani zdaleka to není jak hlásí Praha ve svých zprávách.

25. 9. 1940 …Sedm nocí zde bylo velké bombardování a dnes se vyklízel jižní Londýn. Němci bombardují úplně bezhlavě ať to spadne kamkoliv.“


Na začátku roku 1941 ukončil J. Šála své přeškolení na britské letouny a odcestoval na letiště Cranwell poblíž Lincolnu, kde se nacházela No 1 Signal School. Jeho hlavním úkolem bylo létat s budoucími radiotelegrafisty, kteří zde absolvovali výcvik. Přesto to nebyl ten druh letecké činnosti, který by vojenského letce uspokojoval, proto si podal žádost o zařazení do stíhacího výcviku. V červnu se hlásil na letišti Usworth, kde se nacházela 55. OTU (Operational Training Unit). Po úspěšném ukončení operačního výcviku, 28. července 1941, byl přidělen k 310. čs. stíhací peruti. S jednotkou se zapojil do hlídkovaní nad lodními konvoji, podílel se na operačních hlídkách a od začátku roku 1942 se zapojil i do sílící letecké ofenzivy.


Na začátku května 1942 si J. Šála zapsal do svého deníku: „ 6. 5. 1942 Odlet do Tangmere a odtud doprovod 8 Hurricanů do Francie nad Calais. Viděl jsem hezký flak od Němců do boxu. Nic se nám však nestalo. Večer domů.

7. 5. 1942 Stěhování na novou basi – Exeter. Cestou hlídka, protože král byl v Plymouth a Exeteru. Ubytování máme dosti dobré až na to, že je to 3 míle od letiště, bydlíme v baráku sgt?s mess (seržantská jídelna) v bývalém sídle nějakého ,chudáka´. Exeter prý je dosti rozbitý – bez vody a plynu – z pěti biografů pouze 1 v provozu. Je zde wing commander škpt. Vašátko. Bude nás vodit na sweepy a ostatní akce spolu s 312. a jednou anglickou squadronou. Přemístění „třistadesítky“ na tuto základnu bylo spojeno se vznikem čs. stíhacího wingu, který měly tvořit tři naše stíhací jednotky – 310., 312. a 313. peruť.


Ve druhé polovině roku 1942, s příchodem 8. americké letecké armády, aktivita spojenců ve vzduchu ještě zesílila, dokládají to i záznamy v deníku J. Šály: „11. 11. Nad Brestem pro Fortresy. 14. 11. Nad Lannion – pěkný flak – pro Liberatory. 15. 11. Znovu nad Brestem – pro Američany. 22. 11. Nad Lannion – pěkný flak. 25. 11. S Hurricany sna lodičkách – špatné počasí při lodičkách. 3. 12. S Hurricany u Cherborougu – silný flak – 8 Hurricanů útočilo na E-boaty.“


Dne 29. ledna 1943 se J. Šála účastnil doprovodu bombardovacích letounů, které měly za úkol napadnout viadukt u Morlaix. Na zpáteční cestě byla spojenecká sestava napadena německými stíhači. Mezi prvními, kteří odráželi jejich atak, byl i J. Šála. V nastalém souboji, byl zřejmě zasažen protivníkem a zřítil se svým letounem do vln kanálu La Manche.

Supermarine Spitfire Mk.VC AB519 NN-H. Leden, 1943.


Ve zprávě o pohřešování bylo později o J. Šálovi uvedeno: „Jmenovaný projevil se u perutě jako veselý kamarád, ustáleného charakteru, spolehlivý, poněkud citlivý a snad i pomalý. Byl velmi dobrý stíhací pilot, velitel roje, opatrný, tvrdý a nadšený, dobrého vlivu na podřízené. Za dobu u perutě nalétal celkem 198,20 operačních hodin, z toho 31 letů nad územím nepřítele.“

Je bezesporu smutnou ironií osudu, že J. Šála zahynul jen krátce předtím, než mohl uzavřít svůj první operační turnus – 200 hodin. Po něm měla následovat půlroční nebojová činnost.

V únoru 1947 byl Jaroslav Šála povýšen na poručíka letectva v záloze in memoriam a v roce 1991 mu byla mimořádně udělena hodnost plukovníka.

Publikace formátu A5 má 68 černobílých stran a barevnou obálku. Text doprovází 64 černobílých fotografií, 5 barevných snímků a 2 ilustrace letounů, na kterých J. Šála létal.


Návrat na hlavní stranu