František Burda - osudný doprovod nad Brest

Václav Kolesa, Jaroslav Popelka, Jan Rail

 

František Burda se narodil 21. ledna 1915 v Osičkách - malé vesnici, která leží mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Později se rodina Burdova přestěhovala do Hradce Králového. Tam navštěvoval František obecnou školu, po jejím ukončení pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu a poté absolvoval čtyři třídy Vyšší průmyslové školy stavební.

 

 

F. Burda, 1938, Prostějov.

Dne 1. října 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu. Stal se frekventantem Školy důstojníků letectva v záloze v Prostějově, a to čety pozorovatelů. F. Burda létal ve dvoumístných letounech a učil se telegrafovat a kreslit mapy. V červnu 1936, po skončení ŠDLZ, byl přidělen k Leteckému pluku 1 „TGM“ v Praze, k 1. letce. Tehdy se rozhodl stát se vojákem z povolání. Dne 1. října 1936 odcestoval do Hranic na Moravě a stal se posluchačem Vojenské akademie. Na podzim 1937 byl F. Burda slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka letectva. Vrátil se zpět do Prostějova a byl zařazen do aplikačního kurzu pro důstojníky letectva u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Později absolvoval pilotní stíhací výcvik. Po jeho ukončení byl v červnu 1938 přidělen Leteckému pluku 4, ke 40. letce.


Všeobecná mobilizace, kterou vyhlásila Československá vláda 23. září 1938, zastihla F. Burdu s jeho letkou na polním letišti v Dolních Měcholupech. Čs. armáda však nedostala možnost prokázat svoji připravenost na obranu země a musela se podvolit potupnému mnichovského diktátu. Dne 14. března 1939 vznikl samostatný „Slovenský štát“ a o den později byl zbytek republiky zabrán německou armádou a vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Na konci března byl poručík F. Burda demobilizován, s okupací se však nehodlal smířit. V červnu 1940 odcestoval do Ostravy, tam se za pomoci místních vlastenců přepravil v nákladním vlaku na polské území. Poté byl F. Burda převezen do Krakova, kde probíhalo soustřeďování čs. uprchlíků z protektorátu v táboře v Malých Bronovicích.
Na dny strávené v Polsku později vzpomínal: „Jídla nám moc nedávali, peněz jsme měli málo. Žili jsme jen z toho, co jsme prodali. Skoro nic jsme si sebou však nevezli, a tak jsem brzy prodal i trenčkot“.


V druhé polovině července opustil F. Burda, po podepsání předběžného závazku ke službě v Cizinecké legii, polské území na palubě švédského parníku Kastelholm. Loď i s posádkou bezpečně zakotvila 31. července ve francouzské přístavu Calais. Po vyřízení formalit spojených se vstupem do Cizinecké legie čekal na zařazení do transportu směřujícího na africký kontinent. Dříve než k tomu došlo, vypukla válka, která pro čs. vojáky znamenala, zrušení pětiletého závazku služby v Cizinecké legii. A tak se F. Burda v říjnu 1939 hlásil na letišti v Chartres, tam byla soustředěna značná část čs. pilotů, kteří se zde měli seznámit s francouzskou leteckou technikou. „Výcvik probíhal na takových jednoplošnících Morane MS 230. V porovnáním z naším výcvikem byl francouzský velmi primitivní. Například s těmi lehkými mašinkami jsme dělali před přistáním takovou vlnovku a tím se zkracovalo přistání. V československém letectvu se za stejným účelem prováděla tzv. řiditelná glizáda, což byl boční skluz po křídle, a ta byla daleko účinnější.“


F. Burda, 1939,
Chartress Francie

Dne 10. května 1940 skončil relativní klid na západní frontě - Německo bez vyhlášení války napadlo současně Holandsko, Belgii, Lucembursko a Francii. F. Burda netrpělivě čekal na své zařazení k bojové jednotce. Dočkal se na konci května, kdy byl přidělen k GC I/4, která byla vyzbrojena letouny typu Curtiss H.75.
Dne 3. června F. Burda provedl první bojový let, s nepřátelskými letouny se utkal o dva dny později, kdy jeho jednotka dostala za úkol doprovodit zpravodajský letoun nad frontu. Při souboji německými stíhači si připsal první válečný úspěch. „… Mesouš kličkuje a míří k východu - vzdálenost se zmenšuje 200 m, stále ještě čekám - pro jistotu mrknu za sebe a je to dobré, 2 Curtissy mne kryjí - jsem již u něho 100 metrů, mám ho skoro přes celý zaměřovač - ták pěkně doprostředka a rrrt krátká dávka a ještě jedna a sláva!! začíná se z něho kouřit tmavošedý kouř - přibližuji se ještě víc - on přestává kličkovat, je asi 50 metrů nad zemí a stále klesá, vidím již černé kříže hodně veliké, jsem asi 70 metrů od něho - on směřuje k lesíku před sebou - dávám dávku tentokrát delší - kabina mu ulétla měl z ní úplné cáry - začíná kouřit hodně a černěji - přelétává lesík a již vidím, jak se jeho stín k němu blíží po zemi - sedá na oranici bez podvozku - zahlédl jsem mracích prachu, jak se na zemi stočil doleva - ohlížím se po našich a vysoko nade prostorem jsem spatřil roj bombardérů …“




Následujícího dne se jednotka GC I/4 znovu utkala s protivníkem, F. Burda nejprve sestřelil jeden Messerschmitt Bf 109, poté však musel pro nedostatek pohonných hmot nouzově přistát. Jednotka dále ustupovala před blížící německou armádou na jih a nakonec přelétla do Afriky. Odtud pokračoval F. Burda lodí do Velké Británie, dne 16. července dorazil do Liverpoolu.

Curtiss Hawk 75 Františka Burdy GC I/4.


O osm dní později podepsal dobrovolný vstup do RAF VR (Royal Air Force Volunteer Reserve) a byly mu přiznána britská hodnost Pilot Officer. Koncem září byl odeslán do Sutton Bridge, tam se měl seznámit s britskou leteckou technikou. Již 15. října 1940 se F. Burda hlásil u 310. čs. stíhací perutě, která nacházela se na základně Duxford, poblíž města Cambridge. Letecká Bitva o Británii se chýlila ke svému závěru. F. Burda stihl do jejího konce (31. října 1940) uskutečnit pět operačních letů. Po odvrácení bezprostředního nebezpečí německé invaze se 310. perutě i nadále podílela na ochraně britského nebe. Postupem času se iniciativa na západní frontě přesunula na stranu spojeneckého letectva - stíhací jednotky dostaly za úkol doprovázet britské a americké bombardéry nad cíle nacházející se v okupované Evropě.

F. Burda v kabině Spitfiru Mk.VB. 1942


Dne 20. srpna 1942 uzavřel F. Burda oficiálně svůj první turnus, odlétal 200 hodin při plnění operačních úkolů, po němž musel pilot na dobu 3 měsíců povinně ukončit svoje působení u bojové jednotky. K 310. peruti se F. Burda vrátil v říjnu 1942 a v následujícím měsíci byly oceněny jeho schopnosti i bojové zkušenosti jmenováním do funkce velitele letky B.


Dne 27. února 1943 dostala „třistadesítka“ za úkol podílet se na předsunuté podpoře pro americké bombardéry, které měly svrhnout své pumy na přístav Brest. Ve 13.45 hod. odstartovaly dvě čs. stíhací perutě vedené W/Cdr Karlem Mrázkem, DSO, DFC, podle plánu měly čekat piloti ve Spitfirech na své chráněnce asi 8 km od ostrova Vierge. Právě v tomto prostoru však byly čs. stíhací jednotky napadeny německými stíhači. Na dramatické chvíle svého posledního operačního letu vzpomínal po letech velitel zelené sekce (letící ve Spitfiru Mk.VB EP287 NN-X) Flight Lieutenant F. Burda:
„Najednou to bouchlo, snad munice v zásobníku, vidím čtvercovou díru v křídle a padl jsem do vývrtky. Se strojem se nedalo už nic dělat. Motor sice ještě šel, ale jinak letadlo vůbec nereagovalo. Už nefungovaly kormidla, prostě nic. Říkám si: ,Vystupovat!´ Odhodil jsem kabinu a slyším, jak ostatní odlétají. ,Jestlipak se s nimi ještě někdy setkám?´,problesklo mi hlavou. Nemohl jsem ovšem ze stroje ven. Vzpomněl jsem si, jak Emil Foit vyskočil, když jsme byli v Dyce u jezera Lochness, z mašiny se dostal tak, že kopl do knyplu … Tak jsem to zkusil. Vyletěl jsem ven, chvíli jsem se motal, než jsem našel oko padáku. Teď jsem ho otevřel a prásk, už jsem visel ve vzduchu. Najednou bylo kolem mne krásné ticho. Vidím pod sebou moře a pomalu se snáším nad pevninu. Už jsem také pozoroval, jak se dole sbíhají vojáci. Padal jsem do oblasti západního valu, který byl obsazen Němci. Přistál jsem na břeh potůčku, šňůry padáku jsem měl kolem krku úplně zmrzlé“.

Supermarine Spitfire Mk.VB EP287 NN-X.


F. Burda byl zajat a převezen na letiště poblíž Brestu. Tam byl podroben prvním výslechům. Následující den ho vezla eskorta vlakem do průchozího zajateckého tábora Dulag Luft 1, který se nacházel ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde však dlouhou nepobyl, na konci března 1943 byl odeslán do tábora Oflag XXIB ve Schubinu (Szubinu). Po třech týdnech byl F. Burda přepraven do Stalag Luft 3 Sagan, který byl určen výhradně pro spojenecké zajaté letce.
K povinnostem zajatého vojáka patřilo pokoušet se o útěk. Jednou z možností, jak se dostat na svobodu, bylo vykopat únikový tunel. Do prací spojených s vytvořením únikové cesty se zapojil i F. Burda. Koncem června 1944 přišel zatykač na některé čs. zajaté letce, kteří byli obžalováni podle říšského zákoníku z vlastizrady. 13. července 1944 byl F. Burda společně s Emilem Bušinou, Bohuslavem Budilem a Václavem Kiliánem převezeni ze Saganu do Prahy. „Z nádraží nás odvezli takovým uzavřeným autem na ,pečkárnu´. Postavili nás obličejem ke zdi a museli jsme čekat na výslech, tam jsem dostal taky první kopanec. V noci nás převezli do pankrácké věznice, tam jsme spali v cele pro jednoho čtyři. Odtud nás vozili v ,antonu´ na výslechy.“

Zajatecká evidenční karta F. Burdy
(korespondence).


Po ukončení vyšetřování byli čs. letci odvezeni do vojenské věznice na Hradčanech. 19. srpna 1944 byl F. Burda odeslán do tábora Stalag Luft 1 Barth v severním Německu. Ještě jednou se musel F. Burda stěhovat. V září 1944 byl přemístěn do tábora pro prominentní vězně Oflag IVC Colditz. Zde čekal F. Burda s dalšími čs. zajatými letci na soud. „15. dubna 1945 jsme se dozvěděli od zajatců z druhé části budovy, že už zahlédli americké tanky, vyběhli jsme do nejvyššího patra a pak po žebříku vyšplhali na půdu. Bylo nás třicet možná čtyřicet. Ze střechy jsme sundali tašky a vyvěsili jsme bílý ,lajntuch´, aby Američani věděli že jsme tam. Ale jeden granát zasáhl štít střechy, kde jsme stáli, já jsme naštěstí stál kousek stranou, jeden Francouz dostal střepinu do nohy, ve střeše byla díra a všude kolem ve vzduchu plno prachu… “


Následujícího dne byl Goltitz osvobozen americkou armádou, F. Burda byl letecky transportován do Anglie. 20. dubna 1945 se hlásil F. Burda v čs. depotu v Cosfordu, po rekonvalescenci a odpočinku byl přidělen 29. června 1945 k 310. peruti. Velkou Británii opustil 24. srpna 1945. Následujícího dne se hlásil na letišti v Praze-Kbelých, kde se nacházela jeho jednotka. Při poválečné reorganizaci vznikl z letky A 310. perutě Letecký pluk 10, u kterého byl F. Burda ustanoven velitelem letky. Dne 1. července 1946 nastoupil jako štábní kapitán k operačnímu oddělení na Hlavní štáb velitelství letectva v Praze. 1. dubna 1948 byl jmenován v Brně velitelem Leteckého pluku 7 „Invazního“.


Únorová revoluce v roce 1948 nastartovala i proces čistek v československé armádě. Perzekuce se nevyhnula ani F. Burdovi. Dne 24. října 1948 byl ještě povýšen na podplukovníka letectva, ale o necelý rok později mu armáda oznámila, že ho propouští z aktivní služby. F. Burda si našel práci u Pozemních staveb v Brně, kde působil až do svého důchodu.
V šedesátých letech došlo k jistému uvolnění represí proti lidem, kteří se stali nepohodlnými sytému nastolenému po únoru 1948, F. Burdovi se podařilo dosáhnout částečné rehabilitace – v červenci 1965 mu byla vrácena vojenská hodnost a o čtyři roky později byl povýšen na plukovníka v záloze. 1. dubna 1970 odešel do vojenského důchodu. František Burda zemřel 23. února 1988 v Brně. Patřil k těm příslušníkům čs. zahraničního odboje, kteří se plné morální rehabilitace nedožili.


Podplukovník F. Burda. 1948.

Publikace formátu A5 má 78 černobílých stran a barevnou obálku. Text doprovází 78 černobílých fotografií, 4 barevné snímky a 2 ilustrace letounů.


Návrat na hlavní stranu