Josef Křístek - šest let bez domova

Jana Horáková, Václav Kolesa, Zdeněk Hrabica

Josef Křístek se narodil dne 31. srpna 1919 v osadě Závadovice, která byla součástí Dolních Domaslavic spadajících dříve pod Český Těšín. Rodina se později přestěhovala do hornické kolonie, zvané Kamčatka, poblíž dolu Ludvík u Petřvaldu. Do obecné školy docházel malý Josef do Radvanic, do měšťanky pak do Petřvaldu. Začal se učit zámečníkem. Krátce nato se však rozhodl odejít pracovat za svým otcem na důl Ludvík. Do životních plánů J. Křístka však zasáhly dramatické události z konce třicátých let, které vyvrcholily v březnu 1939 rozpadem Československa a německou okupací.
V létě 1939 se J. Křístek rozhodl se svým přítelem Robertem Matulou opustit protektorát a připojit se k formující se zahraniční čs. jednotce, která se formovala v Polsku. Na své první dny strávené v této zemi vzpomíná: „V Polsku nás překvapila bída, která tam panovala. Byla to především zemědělská země a vesnice byly od sebe hodně vzdálené. Naše země v té době na tom byla po všech stránkách lépe.“

V Polsku se však uprchlíci z protektorátu setkali s odmítavým postojem k utvoření čs. jednotky, proto část z nich podepsala závazek ke službě v Cizinecké legii a odplula do Francie. Další čs. vojáci se přesunuli do výcvikového tábora v Lesznu, zbylí zůstali v Malých Bronovicích. Tam také zastihl 1. září J. Křístka začátek války. S ostatními čs. vojáky ho čekala strastiplná cesta za hlavní skupinou do Leszna, ta se však změnila v ústup k rumunským hranicím s cílem vyhnout se německému zajetí. „Prvořadým úkolem bylo dostat se na trať a pokračovat k vytyčenému cíli. To však již byli tři příslušníci skupiny natolik vyčerpaní, že velitel musel sehnat povoz k jejich přepravě. V noci jsme pak pokračovali ve vysilujícím pochodu. Já se přidržoval kraje povozu a v chůzi napůl spal. Hladoví a vyčerpaní jsme dorazili do jedné vesnice. Její obyvatelé měli pro nás něco připraveno k jídlu, byli jsme však natolik unavení a vyčerpaní, že jakmile jsme ulehli, přestali jsme vnímat okolí a čas a okamžitě usnuli.“

J. Křístek v SSSR. 1940-1941.

Nakonec J. Křístek doputoval do Křemence, nacházejícího se na hranicích Sovětského svazu. Tam se dozvěděl, že Polsko kapitulovalo a část jeho území – polskou Ukrajinu – obsadila Rudá armáda. Blížící se zimu prožil u místních zemědělců. V lednu 1940 byli čs. běženci soustředěni v Kvasilově a vlakem se vydali na cestu, na níž se spojili se skupinou pplk. L. Svobody. „Po železnici jsme jeli dále do Sovětského svazu ve vagónech, kterým se říkalo ,těplušky´. Se stravováním to bylo moc špatné. Sem tam nějaká konzerva, kousek chleba a čaj. Pro horkou vodu se muselo zajít se šálky k lokomotivě, odtud napuštěná voda však byla cítit olejem.“ Po několika dnech čs. vojáci doputovali do kláštera Oranky. Později poznal J. Křístek i pohostinnost dalšího sovětského kláštera Suzdal. „Uprostřed kláštera stál kostel. Když jsme vystoupili do jeho věže, naskytl se nám pohled na celé okolí Suzdalu. Městečko bylo postaveno většinou z dřevěných domků a všude v okolí bylo vidět hodně kostelů. Na konci roku 1940 a počátkem roku 1941 byla krutá zima s pořádnou nadílkou sněhu.“

V březnu 1941 byl J. Křístek zařazen do transportu směřujícího na Střední východ, kde se zformovala čs. pozemní jednotka. Po příjezdu byl J. Křístek zařazen ke 4. rotě a absolvoval výcvik. Čs. vojáci se poprvé přiblížili k frontovému pásmu na konci května 1941, kdy se přesunuli do Sidi Hanaish v Západní poušti. „V širokém okolí se do nedohledna rozkládala poušť - jen samý písek a zase písek bez jakékoliv vegetace. K polednímu nás doslova mučila čtyřicetistupňová vedra, … s vodou jsme museli rozvážně šetřit a patřičně ji chlorovat. Pokud se dá hovořit o stravě, tu tvořily konzervy a zase konzervy. Nám, přestože jsme byli ve druhém sledu, byla svěřena mimo jiných úkolů obrana polních letišť.“


Dne 1. července 1941 dostal Čs. prapor 11 – Východní rozkaz k přesunu do Sýrie. Po porážce vichistické armády byli čs. vojáci pověřeni dohledem a kontrolou dobytého území. Tento úkol plnili až do října 1941, kdy byla čs. jednotka vylána posílit obranu obleženého přístavu Tobruk.
„Vypluli jsme z Alexandrie ráno ve tři hodiny, když byla ještě tma. Když jsme vyjížděli z přístavu, okolo nás bylo hodně válečných plavidel. Za přístavem se řadil konvoj nákladních lodí s doprovodnými torpédoborci. Moře bylo rozbouřené a k tomu ještě pršelo. Naše místo na torpédoborci bylo na palubě, což nebylo zrovna příjemné. Torpédoborec je poměrně úzká a rychlá loď a není určena k přepravě lidí. Proto také když přišla větší vlna a roztříštila se o naši loď, měli jsme co dělat, abychom se udrželi na palubě a nebyli smeteni do moře…“

Služební a výplatní průkaz J. Křítka.

Po vylodění byli naši vojáci zařazeni do polské Samodzielnej Brigady Strzélcov Karpackich a zaujali pozice po obou stranách silnice spojující Tobruk a Dernu, mezi pevnůstkami S 15 až S 31. „Služba byla velmi vyčerpávající, protože každá noc byla vyplněna hlídkou. Přes den jsme sice mohli odpočívat, nedopřálo nám to moře písečných blech, sužující vedro a nedostatek vody, jak k pití, tak i k umytí. Rovněž při pohledu na okolí nebylo nic ke spatření. Jen písek, na dně vádí sem tam trnitě nízká zeleň, zvětralé skály, na nichž měla naše 4. rota umístěny bunkry.“






Dne 10. prosince 1941 se dočkal Tobruk po 244 dnech osvobození. Nasazení čs. vojáků na tobruckém bojišti skončilo v dubnu 1942, kdy byli přemístěni do Palestiny. Jednotku očekávala reorganizace – původně pěší prapor měl být přeškolen na protiletadlovou jednotku a dostal i nový název – 200. československý lehký protiletadlový pluk – Východní. Vojáky čekal tvrdý výcvik. V červnu byla čs. jednotka vybavená protiletadlovými kanóny Bofors a určena k obraně Haify. Na konci roku se rozhodlo velení přemístit ji do Tobruku.

J. Křístek na hlídce se samopalem Thompson.


„Při jednom z náletů, který se odehrál v nočních hodinách, bylo nahlášeno, že z určitého směru a v určité výšce se blíží seskupení německých bombardérů. Byl dán rozkaz, že v tom směru bude provedena palebná přehrada. Nastal strašný hřmot, při kterém nebylo slyšet ani nalétávající bombardéry. Mnohé z nich, aby se zachránily, snesly se pod palebnou přehradu, kde granáty neexplodovaly a bezcílně shazovaly bomby, aby své letouny odlehčily. Jedno z takto nízko letících letadel shodilo bombu v blízkosti našeho palebného postavení. My jsme přítomnost letadla zaznamenali, až když bylo nad námi a snesl se na nás písek a úlomky skály. Odlétající letadlo bylo zachyceno reflektorem a my, protože jsme zůstali u kanónu, spustili na něj palbu. Podle pozdějšího hlášení jsme letadlo zasáhli a ono následně spadlo do moře. Měli jsme štěstí, bomba spadla asi 8 metrů od nás. Letadlo navíc spustilo bombu z malé výšky, ta tudíž nedostala rotaci potřebnou k odjištění rozbušky, dopadla tedy naplocho a tím se roztříštila, ale neexplodovala.“

Na začátku června 1943 byla čs. jednotka z Tobruku stažena, protože bylo rozhodnuto o jejím přesunu z afrického kontinentu do Velké Británie, kde měla posílit Čs. samostatnou brigádu. Do britské přístavu Liverpool dorazila loď Mauretania s čs. vojáky na palubě v srpnu 1943. Čs. jednotka prošla reorganizací a dostala nový název – Čs. samostatná obrněná brigáda (ČSOB). J. Křístek by zařazen k 3. rotě 2. tankového praporu.


V květnu 1944 se tanková brigáda přemístila vlakem do jižního Skotska a přezbrojena na tanky Cromwell. Koncem června 1944 byl odeslán J. Křístek do protiletadlového kurzu, kde se seznámil s protiletadlovou verzi tanku Crusaider. Po ukončení kursu byl 15. srpna 1944 přemístěni zpět k brigádě a zařazen k záložní tankové rotě. Její příslušníci se dočkali svého přesunu do Evropy v září 1944.

J. Křístek s ostatními příslušníky ZTR byl po převzetí pozic u Dunkerque přesunut k vesnici Faubg Cassel. Hlavním úkolem příslušníků ZTR byl výcvik nováčku v obsluze tanku. Přesto se J. Křístek zapojil jako příslušník motorizované pěchoty do obou násilných průzkumných akcí – 28. října a 5. listopadu - provedených ČSOB. Na druhou ze zmíněných akcí vzpomínal J. Křístek po letech:

J. Křístek u tanku Cromwell. 1945.

„Naším úkolem při násilném průzkumu bylo vniknout do hloubky německých pozic, zajmout co nejvíce nepřátel a částečně zlikvidovat bunkry, které se nacházely v blízkosti 3. tankové roty… Když Němci viděli, že vjíždíme do jejich pásma, spustili urputnou palbu ze všech zbraní. My jsme seskočili z tanků a pokračovali k nim. Němci se na náš útok tentokrát připravili a soustředili v tomto prostoru minomety, protitankové kanóny, těžké dělostřelectvo a velkou sílu pěchotních zbraní.
Postupovali jsme kolem téměř zatopené usedlosti, z níž na nás střílel nepřítel. Kolem nás hvízdaly kulky… Náš tank předjel před určený bunkr, který jsme měli zlikvidovat, a začal do něj střílet. Tanky, které útočily z jiných směrů, jak jsem zahlédl, vyhnaly již Němce z bunkrů. Ti s rukama nad hlavou z tohoto pekla utíkali tak, že jim ani nestačily naše stráže, které je měly zajmout… Když jsme se z toho pekla vrátili k rotě, sám jsem tomu nechtěl věřit, že jsem to přežil ve zdraví.“

Na začátku roku 1945 potřebovala 3. rota 2. tankového praporu střelce a tak se J. Křístek dalších bojů účastnil jako člen posádky tanku Cromwell. Po vyhlášení kapitulace německé armády se mohla ČSOB připravit na přesun do osvobozeného Československa.

Tank Cromwell Mk.IV. 2. prapor, 3. rota, ČSOB.


Dne 1. září 1945 byl J. Křístek povýšen do hodnosti četaře, požádal však o uvolnění z činné služby a jeho žádost byla vyřízena kladně – k 23. prosinci 1945 byl demobilizován. Později mu však byla nabídnuta služba v armádě, a tak J. Křístek nastoupil 2. prosince 1946 u 12. tankové brigády.
Po roce 1948 pocítil i J. Křístek, že čs. armáda se snaží zbavit vojáků z povolání, kteří za války sloužili u jednotek bojujících na západní frontě. V polovině padesátých let se u něj navíc objevily zdravotní problémy, které byly zřejmě i důsledkem prožitých válečných útrap. Velitelství čs. armády mu navrhlo ukončení aktivní služby. K tomu došlo 1. ledna 1956. Mnoho let musel čekat Josef Křístek na ocenění a uznání svých nesporných zásluh v boji za svobodu vlasti, a to až do 31. května 1991, kdy byl rozkazem ministra obrany mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

Poručík J. Křístek.

 

Publikace formátu A5 má 84 černobílých stran a barevnou obálku. Text doprovází 84 černobílých fotografií, 4 barevné snímky a 1 ilustraci tanku.


Návrat na hlavní stranu