Karel Schoř
Od „beranů“ Wellingtonu do jáchymovského koncentráku

Jiří Mikulka, Václav Kolesa, Jaroslav Popelka

Karel Schoř se narodil 10. října 1914 v obci Moravské Bránice u Ivančic. V letech 1921–1926 navštěvoval obecnou školu a posléze tři třídy měšťanky v Dolních Kounicích. Po jejím absolvování se začal učit na zámečníka. Během učednických let dokončil K. Schoř dvouletou pokračovací školu. V této době se rozhodl stát se pilotem. Po zdravotních prohlídkách uspěl i v psychotechnických testech, a tak se v říjnu 1934 stal posluchačem Školy pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po jejím ukončení byl 1. srpna 1936 zařazen v hodnosti svobodníka k 5. (pozorovací) letce Leteckého pluku 2 v Olomouci. Dne 1. srpna 1937 se dočkal jmenování polním pilotem letcem. Po rozpadu Československa v březnu 1939 a následné německé okupaci zbytku republiky ukončil svoje působení v čs. armádě. Byl demobilizován a vrátil se domů.

Karel Schoř (1. zprava) s kolegy při zahájení pilotního výcviku u letounu Praga E-41. Prostějov, 1935.

V létě 1939 se rozhodl K. Schoř opustit ilegálně území protektorátu a vstoupit do čs. vojenské zahraniční jednotky, která se začala formovat v sousedním Polsku. Hranice překročil koncem červa 1939. V Krakově se přihlásil na čs. konzulátu a byl odeslán do tábora v Malých Bronovicích. Podepsal předběžný závazek k pětileté službě v Cizinecké legii a byl zařazen do transportu do Francie. Polsko opustil na palubě lodi Chrobry 29. července 1939, do francouzského přístavu Boulogne sur Mer dorazil 1. srpna. Dne 24. srpna podepsal formálně přijetí do Cizinecké legie, které čs. vojáci ovšem nemuseli naplnit v případě vypuknutí války mezi Francií a Německem. K tomu došlo na začátku září, krátce po napadení Polska německou armádou. Dne 12. září 1939 odejel K. Schoř společně s dalšími kolegy-piloty do Toulouse, tam měli absolvovat přeškolení na francouzskou leteckou techniku.

Vojenská registrační knížka
pro legionáře K. Schoře

V polovině května 1940 byl K. Schoř přidělen k bojové jednotce - Groupe de Bombardement II/21. „Po skončení výcviku jsem byl odvelen dne 15. května 1940 na frontu jako pilot k noční bombardovací peruti s letounem Bloch 210. Členové mé posádky byli francouzské národnosti a to: navigátor kapitán Eugene a střelec poddůstojník Maurell, křestní jména si již, bohužel, nepamatuji. Z letiště La Ferte Gaucher naše jednotka prováděla noční bombardovací nálety nad území nepřítelem již tehdy obsazená“. Následoval ústup před německou postupující armádou. „Ustupovali jsme z počátku s letouny, pak už jen v nákladních automobilech,“ vzpomínal na tehdejší situaci později K. Schoř. Francii opustil 18. července 1940 v pilotní kabině bombardovacího stroje Marcel Bloch M.B.210 společně s B. Baumrukem, F. Kráčmerem, V. Křížem a F. Petrem. Po startu nabrali kurz k břehům Anglie. „Nakonec jsme v klidu překročili anglické pobřeží a letěli nad jasnou zelenou krajinou jižní Anglie. Náhle nám vysadil motor a my začali pomalu, ale jistě klesat. Zapomněli jsme totiž s Kráčmerem hlídat ukazatel paliva. Začali jsme se dohadovat, jak dlouho vlastně letíme. Naše hlasité rozjímaní striktně ukončil výpadek i druhého motoru. Mašina šla prudce dolů. Koukali jsme dopředu, div jsme si oči nevykoukali, a nikde nic příhodného k přistání. Franta Petr v přední věži dál radil, já ho neposlouchal, až Kráčmer zahlédl jakousi louku, o něco delší a stejně jako ostatní ohraničenou kamennou zídkou. Zdála se nám sice trochu do kopce, ale přece o trochu delší. Vysunul jsem podvozek, nasadil na přistání, mašinu jsem ještě stačil podrovnat a už jsem cítil, jak dosedáme. Pustil jsem řízení, zapřel se nohama, rukama si chránil hlavu. Nastala série několika ran, příšerné skřípání, celý letoun se zahalil do oblaku prachu a dýmu…“

Čs. letci během výcviku.
Zleva stojí: V. Bozděch, J. Gruden, J. Kalenský,
B. Procházka, K. Schoř. Honington, prosinec 1940.

 

Po šťastném přistání odcestoval K. Schoř se svými kolegy na leteckou základnu v Cosfordu, kde se od poloviny července 1940 začala formovat Bombardovací skupina československého letectva. K. Schoře zaregistrovali u Československé výcvikové a náhradní jednotky v Cosfordu 24. července 1940, tady byl také o čtyři dny později po složení přísahy britskému panovníkovi Jiřímu VI. do britského Královského letectva (RAF). Dostal přiděleno identifikační číslo 787234. Byl zařazen k 311. čs. bombardovací peruti. Nejprve odcestoval do Honingtonu, kde se seznámil s pilotáži dvoumotorového britského bombardovacího letounu Vickers Wellington. První bojový let v šestimístném Wellingtonu Mk.IC T2972 (KX-G) podnikl K. Schoř jako druhý pilot 3. března 1941, cílem byl francouzský přístav Boulogne sur Mer a akce trvala 2 hodiny a 40 minut.

 

 


Dramatické chvíle osádka K. Schoře prožila v noci z 5. na 6. července 1941, cílem náletu bylo německé město Münster. Na zpáteční cestě byl Wellington MK.IC R1451 (KX-P) napaden německým nočním stíhačem. Souboj s útočníkem vedl hlavně zadní střelec Ladislav Kadlec. Britský letoun byl poškozen, ale střelcům se podařilo útočníka zneškodnit. V poškozené zadní věži zůstal vážně zraněný M. Kadlec. „Vynesli ho ven z věže, ránu mu ovázali, dali morfiovou injekci, aby zmírnili jeho bolesti a Doležal okamžitě odvysílal zprávu o souboji a jeho zranění, aby na nás čekala doma sanitka. Hnal jsem domů na plný plyn a přiletěl k East Wrethamu s třičtvrtěhodinovým předstihem. Zelená kontrolka mi signalizovala, že podvozek má poruchu – pravá noha byla poškozená. Nedalo se nic dělat. Stačil jsem jen vykřiknout: ,Kluci, držte se!´ a šel jsem na přistání. Nejprve to drclo, ale po několika menších skocích udělal ,P jako Ponny´ hodiny a už jsme stáli. Přívod benzinu i zapalování jsem už předtím vypnul, takže k požáru nedošlo. K Ponnymu, nakloněnému na pravou stranu, už dorazili hasiči a sanitka. Vynesli jsme Láďu na nosítkách ven a vzápětí s ním už sanitka uháněla do nemocnice.“

Vickers Wellington Mk.IC R1451 KX-P, ve kterém uskutečnil Karel Schoř nejvíce bojových letů. 1941.

Dne 3. září 1941 podnikl K. Schoř poslední bojovou akci u Bombardovacího velitelství. Jeho předepsaná „túra“ 200 hodin byla tak vyčerpána. Absolvoval 41 bojových letů a podle předpisů musel odejít na povinný odpočinek. Dne 20. října 1941 byl poslán do kurzu pro letecké instruktory a 13. prosince se vrátil zpět k 311. peruti se zařazením leteckého instruktora. Dne 28. října 1941 byl jako zkušený pilot povýšen do československé hodnosti podporučíka, k 20. dubnu 1942 získal nejnižší britskou leteckou důstojnickou hodnost Pilot Officer a obdržel i nové identifikační číslo 120756.


Na začátku ledna 1943 se K. Schoř znovu zapojil do operační činnosti u 311. perutě. V té době byla již jednotka zařazena k Velitelství pobřežního letectva a jejím hlavním úkolem bylo pátrat po nepřátelských plavidlech nad Biskajským zálivem. V létě 1943 byla jednotka přezbrojena na čtyřmotorové americké letouny Consolidated B-24 Liberator, úkoly jednotky se však nezměnily. Činnost „třistajedenáctky“ se zintenzívnila po spojenecké invazi do Francie 6. června 1944. Peruť měla nepřetržitě střežit v rámci operace CORK vymezený prostor kanálu La Manche a vyhledávat především nepřátelské ponorky.

Consolidated B-24 Liberator GRMk.V BZ782 K. Léto-podzim 1943.
Flying Lieutentant Karel Schoř.
1944-1945.


Po ukončení operačního létání jej pak 5. srpna 1944 nadřízení převeleli k Čs. náhradní a výcvikové jednotce v St. Athan a 3. září 1944 jej přidělili k 111. operačně výcvikové jednotce do Nassau na ostrově New Providence, patřícího do Bahamského souostroví. Nejprve předával svoje zkušenosti v letounech North American B-25 Mitchell a později B-24 Liberator. Po skončení války v Evropě se mohl vrátit zpět do Anglie. V letech 1941-1944 absolvoval 83 operačních letů v celkové délce 612 hodin a 31 minut. Dne 21. srpna 1945 se nadporučík čs. letectva v záloze (hodnost obdržel k 1. červnu 1945) K. Schoř po šestiletém odloučení šťastně vrátil do osvobozené vlasti a zažil téhož dne slavné defilé letců z Velké Británie v rozjásané Praze.

Nadporučík K. Schoř působil od druhé poloviny září 1945 jako pilot u 1. letky Letecké dopravní skupiny. Od této jednotky přešel k 1. letce nově vzniklého Leteckého dopravního pluku působícímu nejdříve v Ruzyni a potom na letišti Praha-Kbely. K 1. prosinci 1947 odešel v hodnosti štábního kapitána letectva (do ní byl povýšen 1. prosince 1946) z armády k Československým aeroliniím. V dokladu z počátku roku 1947 se zachovalo odborné hodnocení podepsané podplukovníkem Tobyškou. V něm byl charakterizován takto: „Jako vojenský pilot – výtečný, jako učitel létání – velmi dobrý, v navigaci – velmi dobrý.“


I v „poúnorovém“ Československu působil K. Schoř jako pilot u čs. aerolinií. Dne 27. června 1950 byl však přímo na letišti zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Přestože byl později propuštěn, následovalo vyhození ze zaměstnání pro ztrátu důvěry. Rozhodl se tedy podruhé ilegálně opustit Československo. Skupina, se kterou chtěl přechod hranic uskutečnit, však padla do léčky nastražené Státní bezpečností. Následovalo zatčení a soud. K. Schořovi byl vyměřen trest v délce 16 let. Po krátkém pobytu ve vězení v Plzni na Borech se ocitl v nápravně-pracovním táboře v uranových dolech v Jáchymově. Do vězení putovala i jeho manželka.

V rámci amnestie vyhlášené v roce 1960 byl K. Schořovi prominut zbytek trestu a vrácena občanská práva. Nastoupil na místo dělníka v ČKD Praha a bezodkladně požádal o rehabilitaci. Doba jistého uvolnění v letech 1968 mu umožnila přijetí zpět k Čs. aeroliniím, kde létal ve funkci druhého pilota v dopravních letounech Iljušin Il-14P do roku 1974.

K. Schoř, J. Šišpera, ?, před letounem C-47 Dakota Čs. aerolinií.


Karel Schoř se úplné satisfakce, stejně jako mnoho jeho bývalých kolegů z RAF, nedočkal. Zemřel 17. března 1986 v Praze. Dne 29. května 1991 byl rozkazem ministra národní obrany in memoriam mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě.

 

 

Kniha má 256 černobílých stran a barevnou obálku. Obsahuje 248 černobílých fotografií a 8 barevných ilustrací letounů.


Návrat na hlavní stranu