Letci z Holásek a Tuřan ve II. světové válce

 Miroslav Kopecký, Tomáš Jambor, Václav Kolesa

 

 

Emil Boček – Z leteckého mechanika stíhačem

 

Emil Boček se narodil 25. února 1923 v  Brně-Tuřanech. Vychodil obecnou školu v letech 1929 až 1934 a poté absolvoval čtyři třídy měšťanské školy. V září 1938 se začal učit strojním zámečníkem u brněnské firmy Zubokol. V březnu následujícího roku však došlo k rozpadu Československa a následné okupaci zbylého území republiky německou armádou. Ta vpadla 1. září 1939 na polské území a v Evropě se rozhořel válečný konflikt. Emil Boček se rozhodl společně se svým kamarádem Bořivojem Sedlákem ilegálně opustit území protektorátu a vstoupit do čs. zahraniční armády. Společně se vydali 27. prosince 1939 na cestu, jejímž cílem bylo vyhledání francouzského konzulátu v Budapešti. Dříve, než se jim jejich záměr zdařil, byli několikrát zadrženi maďarskou policií a poté uvězněni. Za pomoci pracovníků konzulátu nakonec Emil Boček odcestoval vlakem z Budapešti směrem k jugoslávské hranici, kterou se mu podařilo úspěšně překročit. Po vyřízení potřebných formalit v Bělehradě pokračoval vlakem přes Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu. Odtud vyplul 5. dubna 1940 na palubně lodi Compiégne do Marseille. Z francouzského přístavu se přepravil do Agde, kde se nacházel tábor čs. armády. V hodnosti vojína byl přidělen k 9. rotě 1. pěšího pluku. Absolvoval základní výcvik a poté kurz pro telefonisty.

Dne 10. května zahájila německá armáda rozsáhlou ofenzivu na západní frontě, jejímž cílem bylo i obsazení území Francie. Na začátku června byly na frontu odeslány i dva čs. pěší pluky. V této době se však situace na bojišti pro francouzskou armádu vyvíjela velmi nepříznivě, a tak se Emil Boček se svými spolubojovníky účastnil jen krátce obranných bojů. Po nich následoval neorganizovaný ústup, který skončil až v přístavu Sete. Odtud odplul 27. června 1940 lodí Rod-el-Farag do Velké Británie.

Dne 12. července 1940 zakotvila loď v Liverpoolu a odtud byl Emil Boček společně s dalšími čs. vojáky přepraven do tábora v Cholmondeley nedaleko Chesteru. Tam v létě 1940 proběhl u čs. pozemní armády nábor k letectvu. Této nabídky využil i Emil Boček. Byl vybrán k pozemnímu personálu a úspěšně absolvoval výcvik pro letecké mechaniky. V dubnu 1941 se hlásil u 312. čs. stíhací perutě. Stále však toužil usednout do kabiny letounu jako pilot. Jeho přání vyslyšeli nadřízení až v říjnu 1942. Začátek pilotního výcviku absolvoval Emil Boček ve Velké Británii a poté byl přepraven do Kanady, kde školení budoucích pilotů pokračovalo. Na jaře roku 1944 se vrátil zpět do Velké Británie, kde se měl jeho výcvik uzavřít. K tomu došlo na podzim stejného roku a v říjnu byl přidělen k 310. čs. stíhací peruti. U této jednotky uskutečnil 26 operačních letů, především se jednalo o doprovody spojeneckých bombardérů.

V srpnu 1945 se vrátil s „třistadesítkou“ do Československa a na konci roku si podal žádost o uvolnění z aktivní služby. Z armády byl propuštěn v březnu 1946 v hodnosti rotmistra v záloze. Pracoval jako automechanik, nejprve u soukromé firmy, později u firmy Mototechna. Od roku 1958 byl zaměstnán jako soustružník ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd a od roku 1983 do roku 1988 u firmy Drukov. Poté odešel na zasloužený odpočinek. V rámci morální a politické rehabilitace byl Emil Boček v dubnu 1990 povýšen do hodnosti kapitána a v říjnu stejného roku na majora. V březnu 1993 obdržel hodnost plukovníka ve výslužbě.

.

 

Jaroslav Brázdil – Radiotelegrafista a střelec 311. perutě

 

Jaroslav Brázdil se narodil 5. dubna 1920 v Brně. V letech 1926 až 1931 vychodil Obecnou školu v  Holáskách, a tři ročníky měšťanské školy absolvoval v Chrlicích a čtvrtou měšťanskou třídu v Brně. Po roční přestávce vystudoval Obchodní akademii a nastoupil jako účetní do firmy Ladislava Juráka. 14. března 1939 vznikl samostatný slovenský stát a následující den došlo k obsazení zbytku území republiky německou armádou. Jaroslav Brázdil se nejprve zapojil do domácího odboje a v prosinci 1939 opustil protektorát se záměrem stát se příslušníkem čs. zahraniční armády. Přes slovenské území doputoval do Budapešti, kde vyhledal francouzský konzulát. Dále pokračoval v cestě do Jugoslávie. Ze Splitu vyplul lodí, která zakotvila ve francouzském přístavu Marseille. Odtud ho vlak přepravil do městečka Agde, kde se nacházelo sběrné středisko čs. vojáků ve Francii. Byl zařazen jako vojín k 9. rotě 2. pěšího pluku a absolvoval poddůstojnickou školu.

Na začátku června 1940 zahájila německá vojenská mašinérie ofenzivu na západní frontě. Českoslovenští vojáci se měli pokusit zadržet útočící jednotky wehrmachtu na přiděleném úseku.Většinu času však strávil Jaroslav Brázdil stejně jako většina jeho spolubojovníků na ústupu před rychle postupujícím protivníkem. Francii odcestoval na palubě lodi Rod-el-Farag 27. června 1940.

Novou příležitost k boji proti nepříteli poskytla Jaroslavu Brázdilovi Velká Británie. Jako mnoho dalších příslušníků čs. pozemní armády se rozhodl požádat o přeložení k letectvu. Jaroslav Brázdil se dočkal zařazení do výcviku na radiotelegrafistu-střelce v srpnu 1942. První část výcviku proběhla na britských ostrovech, poté odcestoval na Bahamy, aby tam absolvoval další část praktického výcviku. Po ukončení přeškolení na obsluhu radiostanic ve čtyřmotorovém letounu Consolidated B-24 se vrátil zpět do Velké Británie a byl přidělen k 311. čs. bombardovací peruti, která měla tento typ letounu ve výzbroji. Úkolem jednotky v tomto období bylo především hlídkovat nad vodními plochami a vyhledávat nepřátelské ponorky a plavidla. Jaroslav Brázdil uskutečnil od února 1944 do května 1945 51 operačních akcí.

Domů se vrátil 12. srpna 1945. Již 8. listopadu ukončil svoje aktivní působení v armádě a začal pracovat jako administrativní pracovník v Poštovní spořitelně v Brně, později byl zaměstnán ve Státní bance československé, v Zemědělských stavbách Brno, v Okresním stavebním podniku Staré Město u Uherského Hradiště, v Montovaných stavbách v Brně a u Zemědělských montáží.

Ve druhé polovině šedesátých došlo v Československu k jistému politickému tání, v rámci něhož proběhly i částečné rehabilitace příslušníků čs. zahraniční armády. Nadějný proces ukončila invaze armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. V listopadu stejného roku odcestoval Jaroslav Brázdil s rodinou do Velké Británie a zpět se již nevrátil. Po změně politického sytému, ke kterému došlo v roce 1989, byl povýšen nejprve do hodnosti podplukovníka ve výslužbě a v květnu 1995 do hodnosti plukovníka. O dva roky později, 1. března 1997, Jaroslav Brázdil zemřel v anglickém Romfordu.

 

 

Josef Drčka – Tragická oběť cvičného letu

 

Josef Drčka se narodil 14. srpna 1913 v Tuřanech. Tam také v letech 1919 až 1924 navštěvoval obecnou školu, a poté tři třídy měšťanské školy. Vyučil se zednickému řemeslu a v oboru pracoval pět let. Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. října 1934 u 4. baterie Dělostřeleckého pluku 152 v Olomouci a absolvoval Školu spojovací služby. Rozhodl se zůstat v armádě jako délesloužící poddůstojník. Po rozpadu Československa a vzniku protektorátu byl četař Josef Drčka demobilizován, ale s potupnou okupací země se nesmířil. Jižní cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii doputoval do libanonského Bejrútu. Odtud odplul lodí Theophile Gautier a 3. května zakotvila loď s Josefem Drčkou na palubě ve francouzském přístavu Marseille. Dále byl vlakem přepraven do Agde, kde se nacházel tábor čs. zahraničního vojska. Stal se příslušníkem 5. baterie 1. dělostřeleckého pluku. Přestože čs. pěší jednotky byly tři týdny po zahájení německé ofenzivy odeslány na frontu, dělostřelci zůstali celou dobu na jihu Francie. Po vyhlášení kapitulace francouzské armády musel i Josef Drčka hledat způsob, jak opustit poraženou zemi. 27. června odplul z přístavu Sete na palubě lodi Northmoor, která po několika dnech zakotvila v britském přístavu Plymouth.

Odtud byli čs. vojáci převezeni do Cholmodeley, kde vznikl stanový tábor čs. armády. Ještě v létě proběhl přímo tam nábor k letectvu. Josef Drčka nabídky využil. Byl přijat k létajícímu personálu, a tak vyměnil zelený stejnokroj za modrou leteckou uniformu. V britských školách úspěšně ukončil výcvik pro palubní radiotelegrafisty a 21. června 1941 odcestoval do skotského West Freughu, kde měl absolvovat střelecký výcvik. V neděli 13. července 1941 odstartoval letoun Fairey Battle s tříčlennou posádkou – polským pilotem, Josefem Drčkou a Františkem Dunděrou. Čs. letci měli za úkol  procvičovat střelbu nad mořem. Během letu však britský lehký bombardér začal hořet a zřítil se do vody. Z osádky se zachránil pouze pilot. Tělo Františka Dunděry po několika dnech vyplavilo moře, tělo Josefa Drčky moře nikdy nevydalo.

V roce 1991 byl Josef Drčka povýšen do hodnosti majora ve výslužbě in memoriam.

 

 

Oldřich Jambor – Osudný let při operaci Milenium

 

Oldřich Jambor se narodil 3. května 1913 v Tuřanech. Tam navštěvoval v letech 1919 až 1924 obecnou školu i tři třídy měšťanské školy. Jeden rok studoval Zemskou odbornou školu hospodářskou a zemědělskou poradnu ve Šlapanicích u Brna. Při vojenském odvodu se hlásil k letectvu a bylo mu vyhověno. Základní výcvik absolvoval v listopadu 1935 na letišti Nový Dvůr u Malacek a v prosinci téhož roku v Piešťanech. Ve výcviku pokračoval v pilotní škole v Praze a později na letišti Borek u Zbirohu.

Před ukončením prezenční služby se rozhodl Oldřich Jambor zůstat v armádě jako délesloužící poddůstojník. Jeho vojenskou kariéru ukončil rozpad Československé republiky a následný zábor, uskutečněný německou armádou v březnu 1939. Četař Oldřich Jambor byl demobilizován. Žít v protektorátu však nechtěl. Ilegálně překročil hranici s Polskem a směřoval do Krakova, kde probíhalo první soustřeďování uprchlíků z bývalého Československa. Vytvoření cizí vojenské jednotky na polském území se však nesetkalo s podporou místních orgánů. Jedinou možností pro čs. vojáky se tak stala nabídka Francie na uvolnění 4 000 míst v Cizinecké legii (CL) s dodatkem týkajícím se jejich uvolnění v případě vstupu Francie do války. Předběžný souhlas se vstupem do CL podepsal i Oldřich Jambor a odplul z polského přístavu Gdyně do Francie. Odtud pokračoval v cestě do severní Afriky, kde byl přidělen k 1. pěšímu pluku. Ze služby v CL ho vysvobodil začátek války. Na konci září 1939 byli čs. vojáci soustředěni v afrických přístavech a přepraveni do Francie. Tam se v Agde začala formovat čs. zahraniční armáda.

Čs. letci měli absolvovat přeškolení na francouzskou leteckou techniku, ale to probíhalo velmi pomalu, a tak Oldřich Jambor do bojů nezasáhl. Německá armáda pokračovala úspěšně v „západním tažení“ zahájeném 10. května 1940 a Francie 22. června Francie vyhlásila kapitulaci. Krátce před tím, 19. června 1940, Oldřich Jambor odplul lodí Meonia do Maroka a odtud o deset dní později pokračoval na palubě Gib-el-Dersa a Neuralia do Velké Británie. Tam vstoupil 25. července do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva. Po přeškolení na britskou leteckou techniku byl zařazen v květnu 1941 ke 311. čs. bombardovací peruti. U této jednotky uskutečnil do 31. ledna 1942 34 operačních letů, z toho 18 jako kapitán letounu.

Po ukončení operačního turnusu byl Oldřich Jambor pověřen předáváním svých zkušeností jako letecký instruktor u výcvikových jednotek. Přesto byl zařazen do osádky, účastnící se mohutného náletu označeného jako Millenium, který se uskutečnil v noci ze  30. na 31. května 1942. Cílem této operace se stal Kolín nad Rýnem. Na zpáteční cestě se Wellington Mk.IA N2894, v němž letěl Oldřich Jambor na místě druhého pilota, zřítil v plamenech 8 kilometrů jihovýchodně od nizozemského Apeldoornu. Z šestičlenné osádky pět letců havárii nepřežilo. Mezi nimi byl i čs. letec.

Dne 29. května 1991 byl Oldřich Jambor povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam.

 

Slavomil Janáček – Člen hvězdného dua

 

Slavomil Janáček se narodil 22. dubna 1914 v Holáskách. V letech 1920 až 1925 navštěvoval Obecnou školu v Holáskách a tři třídy Měšťanské školy v Tuřanech. V roce 1928 začal studovat na učitelském ústavu v Brně. Zanedlouho však studium ukončil a vyučil se strojním zámečníkem. Po složení tovaryšské zkoušky pracoval v První brněnské strojírně. K vykonání vojenské prezenční služby nastoupil 1. října 1935 a byl přidělen ke 4. rotě Pluku útočné vozby 2 v Olomouci. Absolvoval nejprve pěchotní výcvik a poté výcvik telefonní a telegrafní. V únoru 1936 byl Slavomil Janáček poslán do poddůstojnické školy ve Vojenském učilišti v Brně. Vojenskou službu ukončil 20. září 1937 a vrátil se opět do  První brněnské strojírně. I do života Slavomila Janáčka však zasáhly tragické události, které postihly Československou republiku na podzim roku 1938 a na jaře 1939. Ani s rozpadem republiky, ani s německou okupací se nechtěl smířit.

Společně se svým kamarádem Jaroslavem Rolencem opustil 16. listopadu 1939 ilegálně protektorát. Přes slovenské a maďarské území směřovali na francouzský konzulát v Bělehradě. Po vyřízení potřebných formalit odjeli oba s dalšími čs. uprchlíky vlakem k jugoslávské hranici. Dále pokračovali „balkánskou cestou“ do Libanonu. 9. ledna 1941 odplul Slavomil Janáček lodí Athos, která zakotvila o tři dny později v Marseille. Odtud odcestoval do Agde, do sběrného tábora čs. vojáků a byl zařazen k motoeskadroně Smíšeného předzvědného oddílu. Její příslušníci nebyli odesláni na začátku června 1940 jako jejich spolubojovníci od 1. a 2. pěšího pluku na frontu, přesto všichni čs. vojáci museli po porážce francouzské armády urychleně opustit poraženou zemi. 25. června odplul Slavomil Janáček na palubě lodi Mohamed Ali-el-Kebir. Po deseti dnech doplul do Liverpoolu a odtud byl přepraven do tábora čs. armády v Cholmondeley u Chesteru. 17. srpna 1940 byl přijat k letectvu a 21. září byl oficiálně přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva. Absolvoval výcvik radiotelegrafisty-střelce. Na základě výsledku zkoušky vidění ve tmě byl odeslán k 68. noční stíhací jednotce, kde vytvořil operační osádku s Miloslavem Mansfeldem. Za svoje působení u jednotky sestřelili 8 německých letounů, 1 zničili ve spolupráci, 1 poškodili a zlikvidovali dvě bezpilotní střely V-1. Slavomil Janáček obdržel za své vynikající výsledky vysoká britská vyznamenání – Distinguished Flying Medal a Distinguished Flying Cross.

Domů se vrátil 4. srpna 1945 v hodnosti nadporučíka. Úspěšného a zkušeného letce měla očekávat v poválečném vojenském letectvu skvělá kariéra. Tu však ukončila změna politického sytému, ke které došlo v únoru 1948. Slavomil Janáček se rozhodl podruhé ilegálně opustit Československo. Společně s Josefem Muroněm a Arnoštem Zábržem a se svými rodinami uletěli s dvoumotorovým letounem C-3 (Siebel Si 204) do Francie. Po dočerpání pohonných hmot pokračovali do Velké Británie. Slavomil Janáček požádal o přijetí do britského Královského letectva, ve kterém sloužil do roku 1968. Zemřel 20. dubna 1973 v anglickém Sandwichi. Morálně a politicky byl rehabilitován v roce 1991, kdy byl rozkazem ministra národní obrany České a Slovenské Federativní Republiky povýšen k 1. září do hodnosti plukovníka letectva in memoriam.

 

 

Arnošt Jedounek – Pilot Wellingtonů a Liberatorů

 

Arnošt Jedounek se narodil 26. února 1912 v Brně. V letech 1918 až 1923 navštěvoval Obecnou školu v Tuřanech a v letech 1923 až 1926 měšťanskou školu. Vyučil se hodinářem, ale rozhodl se stát se letcem. V květnu 1931 nastoupil do Školy leteckého dorostu v Prostějově. Po ukončení školy byl zařazen k 7. letce (pozorovací) Leteckého pluku 2. V polovině dubna 1936 byl převeden k 74. letce lehkých bombardérů Leteckého pluku 6, která se nacházela v Chrudimi.

V září 1938 na základě mnichovské dohody ztratilo Československo část svých pohraničních území, v březnu 1939 došlo k rozpadu republiky a obsazení části jejího území německou okupační armádou. Četař Arnošt Jedounek byl demobilizován. Vojenská přísaha ho však zavazovala k tomu, aby v boji pokračoval. 10. února 1940 opustil svůj domov. Jeho cesta do zahraniční armády vedla přes Slovensko a Maďarsko, kde se v Budapešti 12. února přihlásil na francouzském konzulátu. Poté pokračoval vlakem přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu. Odtud se přepravil lodí přes Středozemní moře do Marseille. Z francouzského přístavu přijel vlakem do Agde, kde byli soustřeďováni čs. vojáci. Tam se hlásil 26. března 1940. Byl přidělen k letecké skupině, která se nacházela v Bordeaux. 10. května došlo ke zvratu na západní frontě. Němci ukončili „podivnou válku“ a udeřili na několik zemí současně. Do bojových akcí proti postupující německé armádě se Arnošt Jedounek nezapojil. Krátce před kapitulací francouzské armády odplul na palubě lodi Karanan do Velké Británie.

Dne 23. července 1940 byl oficiálně přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a o několik dní později byl přidělen ke  311. čs. bombardovací peruti. Po přeškolení na britskou leteckou techniku se zapojil do bojových operací. Po provedení 13 nočních náletů na cíle v okupované Evropě byl převelen ke 138. peruti pro zvláštní úkoly, u níž uskutečnil tři operační lety. Po ukončení svého působení u této jednotky se vrátil zpět k 311. peruti a pokračoval v nočních útocích. Po absolvování 35 bojových letů byl pověřen předáváním svých zkušeností jako letecký instruktor. Vzhledem k tomu, že čs. bombardovací jednotka byla převedena do podřízenosti Pobřežního velitelství a byla pověřena novými úkoly. Prošla přezbrojením na nový typ letounu – Consolitaded B-24 Liberator. Proto se Arnošt Jedounek po ukončení své instruktorské činnosti nevrátil k „třistajedenáctce“, ale odcestoval na bahamské ostrovy, kde se školil v pilotáži Liberatoru. Po úspěšném absolvování výcviku se znovu hlásil v prosinci 1943 u 311. peruti. 1. března 1944 provedl první operační let v rámci svého druhého operačního turnusu a do února 1945, kdy ukončil svoje působení u čs. jednotky, uskutečnil 35 hlídek, většinou jako kapitán letounu.

Po skončení války se vrátil 30. července do Československa v hodnosti podporučíka. Zkušený letec našel uplatnění při budování poválečného letectva. Jeho kariéru ukončila změna politického systému v únoru 1948. Arnošt Jedounek byl 1. listopadu 1949 přeložen do zálohy. Našel si práci v ČKD Praha. Válečný stres i poválečné útrapy se podepsaly na jeho zdravotním stavu, který ho přinutil odejít do předčasného důchodu. Arnošt Jedounek zemřel 27. září 1963 v nemocnici ve Vyškově. V prosinci 1965 byl povýšen in memoriam na majora letectva a 26. září 1991 na plukovníka letectva.

 

Tomáš Kruml – Stíhací pilot ve Francii a Velké Británii

 

Tomáš Kruml se narodil 6. března 1911 v Holáskách. Navštěvoval Obecnou školu v  Holáskách, dále absolvoval tři třídy Měšťanské školy v Brně-Tuřanech a čtvrtou třídu „měšťanky“ v Brně. Poté vystudoval Vyšší průmyslovou školu v Brně, kterou ukončil s vyznamenáním v červnu 1930 a začal pracovat jako vzorkař ve fezárně ve Strakonicích. 1. října 1931 nastoupil prezenční službu v Olomouci u 63. letky Leteckého pluku 2. Ve stejném měsíci byl přijat do Školy pro důstojníky letectva v záloze ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kterou ukončil 24. června 1932. Následovalo přidělení k 8. letce Leteckého pluku 2 v Olomouci, kde plnil úkoly leteckého pozorovatele. Domů se vrátil 1. dubna 1933 jako četař aspirant. Během hospodářské krize však marně hledal zaměstnání, a tak se rozhodl pro službu v armádě. 15. srpna 1934 byl zařazen do prvního ročníku Vojenské akademie (VA) v Hranicích. Během studia druhého ročníku absolvoval výcvik pro stíhací piloty v Prostějově. Vyřazen byl z VA v hodnosti poručíka a přidělen ke 2. letce Leteckého pluku 1 „TGM“. 1. června 1937 byl rámci pluku přeložen ke 44. (stíhací) letce. Začátkem roku 1939 byl Tomáš Kruml převelen k Vojenskému technickému leteckému ústavu. Tam jej zastihl rozpad republiky i německá okupace. 31. března 1939 byl propuštěn z armády.

S životem v protektorátu se však rozhodně smířit nechtěl. Již 15. května se vydal na cestu, jejímž cílem byl polský Krakov, kde se začali soustřeďovat uprchlíci z bývalého Československa. Polsko však o čs. vojáky nemělo zájem, a proto většina z nich byla nucena podepsat předběžný pětiletý závazek ke službě v Cizinecké legii (CL). 22. května 1939 nastoupil Tomáš Kruml na loď Batory, která ho přepravila do francouzského přístavu Cherbourg. Po podepsání závazku ke službě v CL odcestoval do Marseille. Odtud byli noví legionáři přepraveni do Sidi-bel-Abbés. 30. srpna 1939 se dozvěděl společně s dalšími čs. letci-důstojníky, že jsou přiděleni na různé letecké základny v severní Africe. Tomáš Kruml odjel na letiště Blida. Tam provedl několik seznamovacích letů se cvičnými letouny. 27. listopadu 1939 však opustil africký kontinent a vrátil se zpět do Francie. Přeškolení na francouzskou leteckou techniku ukončil 17. května 1940 a byl přidělen Groupe de Chasse III/3. O dva dny později se podílel na sestřelení průzkumného německého letounu.

Situace na frontě se však pro francouzskou armádu vyvíjela nepříznivě a Tomáš Kruml musel se svou jednotkou ustupovat stále na jih. Nakonec bylo rozhodnuto, že celá jednotka přeletí 20. června 1940 se svými letouny do severní Afriky. Tam také zastihla o dva dny později letce zpráva o kapitulaci francouzské armády. Tomáš Kruml odplul z marocké Casablanky 4. července na palubě lodi Royal Scotsman do Gibraltaru, kde přestoupil na další britskou loď David Livingstone, která 5. srpna zakotvila v britském Cardiffu. Tomáš Kruml byl přijat do dobrovolnické zálohy britského Královské letectva a přidělen ke 312. čs. stíhací peruti, u které sloužil do 27. února 1942. Poté byl převelen k britským výcvikovým jednotkám s úkolem školit nové piloty. 16. října se znovu vrátil k bojové jednotce – k britské 66. stíhací peruti. Od 11. ledna do 22. února 1943 působil u 131. stíhací perutě, odkud byl přemístěn ke 122. stíhací peruti. U této jednotky ukončil svou aktivní činnost stíhacího letce 25. srpna 1943.

Do konce války působil v několika institucích válečného letectva. Do vlasti se vrátil 19. července 1945 v hodnosti štábního kapitána. Jeho nadějná vojenská kariéra skončila po převzetí vlády  komunistů v Československu. V březnu 1948 obdržel hodnost plukovníka a na rozdíl od většiny svých spolubojovníků nebyl z armády vyhozen. Bylo mu dovoleno vyučovat leteckou taktiku, ale bez možnosti dalšího povýšení. K prvnímu říjnu 1967 odešel do výslužby. Tomáš Kruml zemřel 28. ledna 1994 v Brně.

 

 

Josef Novotný – Mechanik u „třistajedenáctky“

 

Josef Novotný se narodil 14. března 1914 v rakouském Rothneusiedelu nedaleko Vídně. V roce 1918 se přestěhovala rodina Novotných do Hlinska. Josef Novotný začal chodit do Obecné školy v Hlinsku a školní docházku ukončil ve Městě Touškově, kam se rodina v první polovině dvacátých let přestěhovala. Poté studoval čtyři třídy reálného gymnázia v Plzni. Vojenskou prezenční službu vykonal v letech 1935 až 1937. Po přijetí mnichovského diktátu připadlo Město Touškov Německu a většina Čechů byla přinucena své domovy opustit. V březnu 1939 došlo k rozpadu Československa a převzetí moci na zbylém území německou okupační správou. Josef Novotný se rozhodl stejně jako mnoho dalších vlastenců zapojit se do zahraničního odboje a 23. června 1939 překročil ilegálně polskou hranici. V Malých Bronovicích u Krakova byli soustřeďováni uprchlíci z protektorátu. O vytvoření čs. vojenské jednotky však polská vláda neměla zájem. Proto čs. diplomacie vyjednala možnost o přijetí 4 000 čs. vojáků do Cizinecké legie (CL) s dodatkem jejich případného uvolnění ze služby, pokud Francie vstoupí do války.

Nabídky vstupu do CL využil i Josef Novotný a odplul 27. července 1939 z Gdyně na palubě parníku Chrobry. Na francouzském území se však oddělil od skupiny, která měla být oficiálně přijata do CL, a začal pracovat v továrně Hispano-Suiza. Na počátku června 1940 se rozhodl vstoupit do čs. zahraniční armády. Byl přijat v hodnosti vojína a zařazen do funkce „mechanik pozemní“. 22. června však francouzská armáda kapitulovala a Josef Novotný odplul lodí do Velké Británie. Prošel sběrným táborem v Cholmodeley nedaleko Chesteru. 24. července byl oficiálně přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a zařazen jako mechanik-motorář ke 311. čs. bombardovací peruti. Josef Novotný se staral o dobrý technický stav letounů Vickers Wellington a později Consolidated B-24 Liberator. Domů se vrátil 21. srpna 1945 v hodnosti četaře. Vzhledem k tomu, že poválečný vývoj v Československu stále více směřoval k převzetí moci politiky, orientovanými na Sovětský svaz, rozhodl se Josef Novotný se svou britskou manželkou a s dcerami odcestovat na konci roku 1947 do Velké Británie. Znovu nastoupil službu v britském Královském letectvu, kde působil jen krátce. Poté vystřídal řadu civilních povolání.

Josef Novotný zemřel 7. srpna 1979. V rámci politické a morální rehabilitace byl 10. září 1991 povýšen do hodnosti majora letectva in memoriam.

 

Jaroslav Rolenc – Pilot, který zahynul na konci výcviku

 

Jaroslav Rolenc se narodil 10. ledna 1915 v Holáskách. Tam navštěvoval obecnou školu a v letech 1926 až 1929 absolvoval tři třídy „měšťanky“ v Tuřanech. V letech 1930 až 1932 se v Brně vyučil elektromechanikem. V roce 1932 vykonal tovaryšské zkoušky. Pracoval v oboru do nástupu vojenské prezenční služby, kterou vykonal v letech 1934 až 1936. Po jejím ukončení se přihlásil do probíhající akce „Tisíc nových pilotů republice“. Po absolvování základního pilotního výcviku v  Moravském aeroklubu na letišti v Brně-Černovicích se rozhodl svou budoucnost spojit se službou armádě. Pilotní výcvik dokončil u Leteckého pluku 4 v Praze a byl zařazen ke stíhacímu letectvu. V březnu 1939 došlo k rozpadu republiky a torzo českých zemí obsadily německé okupační jednotky. Na konci měsíce byl četař Jaroslav Rolenc demobilizován. Rozhodl se však v boji proti nepříteli pokračovat.

Nejprve se zapojil do domácího odboje a poté se dohodl se Slavomilem Janáčkem, že společně opustí protektorát a vstoupí do zahraničního armády. Svůj záměr uskutečnili 16. listopadu 1939. Přes slovenské a maďarské území dorazili do Jugoslávie. Dále jeli vlakem přes Řecko, Turecko, Sýrii do Libanonu. Z Bejrútu vyplul Jaroslav Rolenc 3. ledna 1940 na palubě lodi Champollion, která a o deset dní později zakotvila ve francouzském přístavu Marseille. Ve stejný den se hlásil v táboře čs. armády v Agde. V hodnosti svobodníka byl přidělen k letecké skupině. Čekal na přeškolení na francouzskou leteckou techniku, ale to probíhalo velmi liknavě a zdlouhavě. Do bojů nezasáhl a po zhroucení francouzské armády odplul z přístavu Port Vendres 24. června 1940 na lodi Appapa. Do anglického Liverpoolu připlul 7. července.

Jaroslav Rolenc byl přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a přestože byl svou leteckou kvalifikací stíhačem, měl být přeškolen na pilota vícemotorových letounů a měl posílit 311. čs. bombardovací peruť. 23. října 1941 však zahynul, když se Vickers Wellington Mk.I.C T2624 („33“) nevrátil z cvičného letu a nikdo z pětičlenné osádky havárii letounu nepřežil.

Jaroslav Rolenc byl v roce 1990 v rámci morální a politické rehabilitace československých zahraničních vojáků povýšen in memoriam do hodnosti majora letectva a 29. května 1991 mimořádně povýšen na plukovníka.

 

 

 

Kniha má 256 černobílých stran a barevnou obálku. Obsahuje 248 černobílých fotografií a 8 barevných ilustrací letounů.

 

 

Návrat na hlavní stranu