Příslušníci pozemních jednotek z tuřanské farnosti ve II. světové válce

Miroslav Kopecký, Tomáš Jambor, Václav Kolesa

 

 


Jan Budínský – Účastník československé zbrojní akce v Anglii

Narodil se 3. dubna 1901 v Olešnici na Blanensku, od začátku 30. let 20. století bydlel v Chrlicích. V letech 1936 až 1939 pobýval služebně v Rumunsku, kde pomáhal jako zaměstnanec brněnské Zbrojovky při výstavbě závodů na výrobu lehkého kulometu ZB a munice pro pěchotní zbraně. V roce 1939 se stal členem tamní odbojové skupiny a na jaře 1940 odjel s rodinou z Rumunska do Francie, kde se měl zapojit do československé zahraniční zbrojní akce. Krátce před obsazením Paříže německým vojskem byla skupina Zbrojováků evakuována do Velké Británie. Jan Budínský odjel s výrobní skupinou do Newcastlu, kde byl vybudován nový závod Bren Manufacturing Company Ltd, a pomáhal jako kvalifikovaný odborník při výrobě lehkého kulometu BREN (BRno-ENfield). Vedle práce ve válečném průmyslu se přihlásil k dobrovolné službě v britské domobraně. Na podzim 1944 byl pověřen zvláštní misí a jako styčný důstojník v rámci speciální jednotky zařazené k 95. americké pěší divizi pomáhal československým repatriantům vrátit se ze západní Evropy do osvobozené vlasti. Zemřel 8. února 1968.

 

 

 

 

 


Jan Harašta – U štábu, polního soudu i lehké brigádní ambulance

Narodil se 14. května 1903 v Tuřanech, kde se stal členem místního Sokola. V roce 1919 jako dobrovolný příslušník III. pluku Stráže svobody pomáhal na Slovensku odrazit agresi Maďarska. Od konce března 1939 pracoval v  odbojové organizaci Obrana národa v oblasti Veselí nad Moravou. V únoru 1940 odešel ilegálně do zahraničního odboje. 10. dubna 1940 ve francouzském Agde se stal příslušníkem 10. roty 1. československého pěšího pluku. Krátce se zapojil do obranných bojů na francouzsko-německé frontě (od 25. května 1940 jako příslušník štábní roty 1. divize). Po porážce Francie byl evakuován na Britské ostrovy, kde se stal v rámci reorganizované 1. československé smíšené brigády příslušníkem kulometné roty, ale již 29. listopadu 1940 byl zařazen k velitelské rotě 2. pěšího praporu. V roce 1941 absolvoval Školu pro důstojníky v záloze ve Whitchurch. Na desátníka povýšil 7. března 1942, o pět měsíců později obdržel hodnost četař aspirant. 2. října 1942 byl přemístěn ke štábní rotě Československé samostatné brigády, poté působil jako písař u polního soudu. 1. května 1943 byl povýšen do hodnosti rotný. V červnu 1944 byl Jan Harašta přemístěn k lehké brigádní ambulanci a s  touto jednotkou v rámci již Československé samostatné obrněné brigády se vylodil na začátku září ve Francii. Brigáda byla pověřena obléháním francouzského přístavu Dunkerque, který byl v německých rukou až do kapitulace 8. května 1945. Jan Harašta zemřel 20. června 1980.

 

 

 

 

Břetislav Kincl – Voják, který zemřel v Anglii

Narodil se 12. června 1902 v Tuřanech, kde se stal členem místního Sokola. V roce 1919 jako dobrovolný příslušník I. pluku Stráže svobody bojoval na Slovensku proti maďarským agresorům. V březnu 1940 odešel ilegálně do zahraničního odboje. 27. dubna 1940 ve francouzském Agde byl zařazen jako velitel čety k pomocné eskadroně smíšeného předzvědného oddílu. Po porážce Francie odjel do Anglie. 21. srpna 1940 byl povýšen do hodnosti četař, byl přidělen k pomocné jednotce náhradního tělesa a později ke kulometné rotě. V srpnu 1942 byl s příznaky tuberkolozy umístěn v léčebném zařízení – King Eduard VII. Memorial Sanatorium v Hartford Hillu. V dubnu 1943 byl povýšen do hodnosti rotného. V létě 1943 byl umístěn do léčebny Grosvenor Sanatorium v Ashfordu. Po superarbitrážním řízení (27. září 1943) byl zproštěn výkonu vojenské služby na dobu jednoho roku a předán na léčení do soukromé nemocnice Hammersmith Hospital v Londýně. Již 15. listopadu byl převezen do civilní nemocnice ve Stamfordu a o čtyři dny později byl propuštěn z branné moci. Jeho zdravotní stav se opět zhoršil, a tak 29. listopadu byl převezen do nemocnice Emergency Hospital Kilton Hill v městečku Worksop, kde 22. prosince 1943 zemřel. O dva dny později byl pohřben na tamním hřbitově.

 

 

 

 

 

Antonín Krahula mladší – Telegrafistou ve Francii

Narodil se 23. září 1920 v Brně-Tuřanech. Ve svých deseti letech odjel do francouzského Tayracu, kde si jeho otec našel práci v zemědělství. V polovině prosince 1939 vstoupil do československé zahraniční armády. Odvod proběhl v Agde a v hodnosti vojína byl zařazen k telegrafní rotě. Vojenskou činnou službu nastoupil 30. ledna 1940. V květnu a červnu téhož roku zapojil se do ústupových bojů před rychle postupujícími německými vojsky. Po pádu Francie vystoupil z československé armády (spolu s ním asi 60 procent zmobilizovaných vojáků) a vrátil se k rodičům do Tayracu. Zemřel v roce 1999.

 

 

 

 

Antonín Krahula – U štábní roty náhradního tělěsa

Narodil se 12. června 1899 v Tuřanech. V době hospodářské krize přišel o práci, a tak se rozhodl v roce 1930 odejít i s rodinou do Francie. Československý národní výbor (dočasný ústřední orgán odboje) vydal 17. listopadu 1939 mobilizační rozkaz vztahující se na všechny bojeschopné československé občany. Antonín Krahula (měl stále československé občanství) se 15. prosince 1939 přihlásil do československé zahraniční armády. Byl odveden a zařazen k výcviku. 21. května 1940 byl přidělen ke štábní rotě náhradního tělesa. Francie po šesti týdnech kapitulovala (22. června 1940) a Antonín Krahula se rozhodl vrátit k rodině do Tayracu. 26. června požádal o ukončení služby u československé zahraniční armády, jejíž menší část (asi 40 procent) byla evakuována do Velké Británie. Antonín Krahula zemřel 17. června 1949.

 

 

 

 

 

Jan Krejčí

Narodil se 3. ledna 1895 v Tuřanech, kde se stal členem místního Sokola. V letech 1936 až 1939 pobýval služebně v Rumunsku a jako zaměstnanec brněnské Zbrojovky pomáhal při výstavbě závodů na výrobu lehkého kulometu ZB a munice pro pěchotní zbraně. V roce 1939 se stal členem tamní odbojové skupiny a na jaře 1940 odjel s rodinou z Rumunska do Francie, kde se měl zapojit do československé zahraniční zbrojní akce. Krátce před obsazením Paříže německým vojskem byla skupina zbrojováků evakuována do Velké Británie. Jan Krejčí odjel s výrobní skupinou do Newcastlu, kde byl vybudován nový závod Bren Manufacturing Company Ltd. Tam jako dílovedoucí pomáhal zajistit zejména mozaikovou výrobu součástek pro lehký kulomet BREN. Přispěl tak k tomu, že produkce továrny, v níž koncem války pracovalo na 900 osob, byla na vysoké úrovni. Vedle práce ve válečném průmyslu se přihlásil v  letech 1942 až 1944 k dobrovolné službě v britské domobraně (Home Guard). Zemřel 29. února 1984.

 

 

 

 

 

Jakub Kučera – Muž, který stál na obou stranách fronty

Narodil se 14. května 1926 v Brně-Ivanovicích (od roku Brno-Brněnské Ivanovice). Jeho matka se v roce 1939 přihlásila k německé národnosti a to rozhodlo o jeho dalším osudu. Po dovršení 18 let a jednoho měsíce byl 14. června 1944 odveden k wehrmachtu. Absolvoval měsíční výcvik a odjel do Francie na západní frontu. Rozhodl se však od německé armády zběhnout a 19. srpna 1944 byl Američany zajat u městečka Truon. Požádal o vstup do Československé samostatné obrněné brigády, která obléhala Dunkerque. Československá vojenská správa jeho žádosti vyhověla, ale výkon služby mu určila ve Velké Británii, kam 22. února 1945 přijel. 9. dubna byl prezentován u pomocné výcvikové roty náhradního tělesa, kde sloužil jeden měsíc. Zemřel 24. září 1986.

 

 

 

 

 

 

Alois Melichar – Osudná mina u Dunkerque

Narodil se 13. května 1901 v Tuřanech. Stal se členem místní Dělnické tělocvičné jednoty i Sboru dobrovolných hasičů. Během mobilizace v září 1938 nastoupil k Dělostřeleckému pluku 106 do Brna. V červnu 1939 odešel ilegálně do Polska, kde se přihlásil u Zahraniční vojenské skupiny československé v Krakově. Rozhodl se zůstat v Polsku (většina vojáků odjela lodními transporty do Francie) a 3. září se stal příslušníkem Legionu Čechů a Slováků v Polsku. Po ústupu na Rudou armádou obsazené území Polska se dostal do sovětského zajetí, kde v tamních lágrech prožil 18 měsíců. V březnu 1941 odjel ze Sovětského svazu a 12. dubna se hlásil na britském hlavním velitelství v Haifě. Stal se příslušníkem 11. československého praporu – Východního (v hodnosti svobodníka). Se svou jednotkou (3. rotou) se zapojil do strážní služby v Egyptě i ochrany letišť v Západní poušti. V červnu 1941 bojoval v Sýrii proti francouzským vichistickým vojskům (od 26. července v hodnosti desátníka). Poté pomáhal zajistit strážní službu na syrsko-tureckých hranicích. Od října do prosince 1941 byl v Tobruku a podílel se na obraně strategického přístavu. V květnu 1942 byl prapor reorganizován na 200. československý protiletadlový lehký pluk – Východní a Alois Melichar absolvoval výcvik protiletadlového dělostřelce. 28. října 1942 byl povýšen na četaře. V  létě 1943 odjel do Velké Británie, kde ho čekal další výcvik a poté vylodění ve Francii. Tam se účastnil obléhání Dunkerque až do 9. dubna 1945, kdy ho zabila mina. Jeho hrob se nachází ve francouzském La Targette.

 

 

 

 

Jan Němec – Od kulometné roty do diplomatických služeb

Narodil se 22. dubna 1897 v Chrlicích. Byl důstojníkem již v rakousko-uherské armádě a nabyté zkušenosti dal do služeb československého státu ihned po jeho vzniku. V roce 1919 odjel na Slovensko, aby jako příslušník III. pluku Stráže svobody bránil zemi před maďarskou agresí. Od konce března 1939 pracoval na Uherskohradišťsku v odbojové organizaci Obrana národa. Na Štědrý den 1939 překročil ilegálně protektorátní hranici a vydal se na cestu do odboje. Byl vězněn v budapěšťské Citadele, do Francie přijel 1. června 1940. V hodnosti nadporučíka v záloze byl zařazen ke štábní rotě náhradního tělesa. Po porážce Francie odjel do Velké Británie, kde se připravoval na výkon funkce velitele kulometné roty. Vysokoškolsky vzdělaný odborník byl však v březnu 1942 převeden na Ministerstvo národní obrany exilové československé vlády a poté na Ministerstvo zemědělství. Podílel se na přípravě poválečné hospodářské pomoci UNRRA podepsané 9. listopadu 1943 ve Washingtonu. Jako člen mise Úřadu vládního delegáta odletěl v létě 1944 z Londýna do Moskvy. Úřad měl v osvobozených oblastech převzít a organizovat civilní i vojenskou správu. Jan Němec zemřel 1. prosince 1972.

 

 

 

 

 

Josef Polák – Voják v německé i československé armádě

Narodil se 2. července 1897 v Tuřanech. V letech 1918 až 1920 vykonal vojenskou prezenční službu u brněnského pěšího pluku 10 v hodnosti vojína pěchoty. V roce 1944 pobýval v Belgii, kde od dubna do začátku září sloužil za neznámých okolností v německé armádě, v takzvaném trestním praporu, který byl součástí trestní divize (Strafdivision 999). Protože Josef Polák neměl německé rodiče ani prarodiče a nebyl říšským občanem, je pravděpodobné, že se do této jednotky dostal jako vězeň. 3. září 1944 byl Američany zajat u Bruselu. Přihlásil se do Československé zahraniční armády a Československá vojenská správa jeho žádosti vyhověla. Již 30. září odjel do Velké Británie, kde od 3. prosince 1944 vykonával vojenskou službu v československé armádě. Informaci o datu jeho úmrtí se nepodařilo dohledat.

 

 

Bořivoj Sedlák – Příslušník brigádních tankových dílen

Narodil se 12. června 1922 v Brně-Vejvanovicích (od roku 1930 Brno-Brněnské Ivanovice).
27. prosince 1939 odešel ilegálně do zahraničního odboje. Po čtyřměsíčním pobytu v budapešťské vazební věznici „toloncház“ přijel začátkem května do Marseille. Ve francouzském Agde se hlásil 4. května 1940 a o dva dny později byl zařazen k pomocné eskadroně smíšeného přezvědného oddílu. Po porážce Francie byl evakuován na Britské ostrovy. V lednu 1941 byl přidělen k motorizovanému smíšenému přezvědnému oddílu, kde setrval až do února 1942. Poté se stal příslušníkem těžkých dílen ve Wellesbourne. V dubnu 1942 byl povýšen na svobodníka a v květnu 1942 se přemístil se svou jednotkou do Yeovillu v jihozápadní Anglii. V září 1943 byla jednotka přejmenována na brigádní tankové dílny (v rámci reorganizované Československé samostatné obrněné brigády). Od konce září 1943 do května 1944 se také Bořivoj Sedlák seznamoval s novými typy tanků (Crusader a Cromwell). Poté se s jednotkou přesunul k dokončení výcviku do jižního Skotska. V prosinci 1943 byl povýšen na desátníka. Začátkem září 1944 se vylodil ve Francii, kde se účastnil obléhání Dunkerque až do 9. května 1945, kdy se německá posádka přístavu vzdala. Válečné zásluhy se Bořivoji Sedlákovi staly přítěží a pro komunistický režim záminkou k častým výslechům a několikaletému vězení. Zemřel 29. srpna 1980.

 

 

 

 

Emil Boček – Z pěšáka stíhacího pilota

Narodil se 25. února 1923 v Brně-Tuřanech, kde se stal členem místního Sokola. 27. prosince 1939 odešel ilegálně do zahraničního odboje. Byl vězněn v Budapešti, 5. dubna 1940 přijel do Marseille. V Agde byl v hodnosti vojína přidělen k 9. rotě 1. pěšího pluku, kde absolvoval výcvik pro telefonisty. 30. května 1940 byl přidělen k 2. pěšímu pluku a krátce se zapojil do ústupových bojů. Po porážce Francie přijel 12. července do Anglie a o měsíc později se přihlásil k letectvu. 21. září 1940 byl přijat do britského Královského letectva a o tři dny později odvelen do kurzu pro letecké mechaniky v Hednesfordu. Se získanou kvalifikací mechanik-drakař nastoupil 26. dubna 1941 k 312. československé stíhací peruti, kde působil do 28. října 1942, na vlastní žádost byl odeslán na pilotní výcvik. Ten probíhal zpočátku ve Velké Británii, později v Kanadě. V březnu 1944 se vrátil na ostrovy (s britskou hodností Sergeant), kde dokončil pilotní výcvik. 20. října byl přidělen jako pilot k letce B k 310. československé stíhací peruti. Během své operační činnosti od 28. října 1944 do 12. května 1945 absolvoval 26 bojových letů a nalétal 73 hodin a 50 minut. Od roku 2006 se organizačně podílel na vybudování pomníku prezidenta Edvarda Beneše (mimo jiné velitele československé zahraniční armády ve 2. světové válce), k jehož odhalení došlo 10. dubna 2010.

 

 

 

 

Jaroslav Brázdil – Od obrněné brigády na palubu Liberatoru

Narodil se 5. dubna 1920 v Brně, od svých čtyř let žil v Holáskách. Stal se členem místního Orla. Po vzniku protektorátu (16. března 1939) se zapojil do domácího odboje a v prosinci 1939 odešel do zahraničního odboje. 16. ledna 1940 byl prezentován ve francouzském Agde, kde byl zařazen jako vojín k 9. rotě 2. pěšího pluku a absolvoval poddůstojnickou školu. V  červnu 1940 se jako velitel pěšího družstva zapojil do ústupových bojů. Po pádu Francie byl evakuován do Velké Británie. Tam se stal 12. srpna 1940 příslušníkem 2. praporu 1. československé smíšené brigády. 28. října 1940 byl povýšen do hodnosti svobodníka a od Nového roku 1941 zařazen k 3. rotě 2. pěšího praporu. V létě téhož roku absolvoval brigádní kurz pro řidiče automobilů. 7. března 1942 byl povýšen na desátníka a v následujícím měsíci absolvoval bojový kurz. 7. srpna 1942 byl povýšen na četaře. Požádal o přeložení k letectvu a ještě v srpnu byl přijat do britského Královského letectva, absolvoval výcvik a dosáhl kvalifikace radiotelegrafisty-střelce. V květnu 1943 měl nastoupit u 311. československé bombardovací perutě, která měla ve výzbroji dvoumotorové letouny Vickers Wellington. Jednotku však čekalo přezbrojení na čtyřmotorové Consolidated B-24 Liberator, a tak Jaroslav Brázdil musel postoupit další výcvik, ve Velké Británii a na Bahamách. Po návratu na ostrovy byl v únoru 1944 přidělen k 311. peruti, u níž uskutečnil celkem 51 bojových letů v celkové délce 571 operačních hodin. Zemřel 1. března 1997.

 

 

 

 

Josef Drčka – Z dělostřelce palubním radiotelegrafistou

Narodil se 14. srpna 1913 v Tuřanech. Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. října 1934 u 4. baterie Dělostřeleckého pluku 152 v Olomouci a absolvoval Školu spojovací služby. Rozhodl se zůstat v armádě jako délesloužící poddůstojník. Po rozpadu Československa a vzniku protektorátu byl demobilizován, ale s potupnou okupací země se nesmířil a odešel do zahraničního odboje. 3. května 1940 přijel do Marseille, odkud pokračoval do Agde. Prezentoval se a stal se příslušníkem 5. baterie dělostřeleckého pluku. Po porážce Francie odjel do anglického Cholmondeley, kde se nacházel stanový tábor evakuované československé armády. Tam, v rámci náboru k letectvu, se přihlásil k létajícímu personálu. V britských školách úspěšně ukončil výcvik pro palubní radiotelegrafisty a 21. června 1941 odcestoval do skotského West Freughu, kde měl absolvovat střelecký výcvik. V neděli 13. července 1941 odstartoval letoun Fairey Battle s tříčlennou osádkou na palubě. Během letu však lehký bombardér začal hořet a zřítil se do vody. Z osádky se zachránil pouze britský pilot Wells. Tělo Františka Dunděry po několika dnech vyplavilo moře, Josefa Drčku však moře nevydalo nikdy.

 

 

 

 

 

 

 

Slavomil Janáček – Od smíšeného přezvědného oddílu k 68. stíhací peruti

Narodil se 22. dubna 1914 v Holáskách. V letech 1935 až 1937 vykonal vojenskou prezenční službu. V následujícím roce byl mobilizován, ale v  důsledku mnichovského diktátu musel i on demobilizovat. Ani s rozpadem republiky, ani s německou okupací se nechtěl smířit. Z protektorátu odešel ilegálně 16. listopadu 1939 a balkánskou cestou přes Bělehrad a Bejrút dorazil 9. ledna 1940 do Marseille. Odtud pokračoval do sběrného tábora československých vojáků v Agde, kde byl zařazen k motoeskadroně smíšeného přezvědného oddílu. Po porážce Francie odjel do Anglie. Již 17. srpna 1940 se přihlásil k letectvu. 21. září byl přijat do britského Královského letectva a absolvoval výcvik radiotelegrafisty-střelce. Byl přidělen k  68. noční stíhací peruti, kde vytvořil operační osádku s Miloslavem Mansfeldem. Během svého působení u jednotky sestřelili osm německých letounů, jeden zničili ve spolupráci, jeden poškodili a zlikvidovali dvě bezpilotní střely V-1. Slavomil Janáček obdržel za vynikající výsledky bojových letů vysoká britská vyznamenání – Záslužnou leteckou medaili (Distinguished Flying Medal) a Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross). Zemřel 20. dubna 1973.

 

 

 

 

 

Kniha má 272 černobílých stran a barevnou obálku. Obsahuje 213 černobílých fotografií a 7 barevných ilustrací letounů.

 

 

Návrat na hlavní stranu